20/20: Boží vize pro můj životUkázka

Z jednoho pískoviště na druhé

Autor: Zach Neese

Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba. Nenechte se formovat tímto světem - raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle - co je dobré, náležité a dokonalé. Římanům 12:1–2

Když jsem byl dítě, u sousedů měli úžasné pískoviště. Měli v něm hluboký a čistý písek. Bylo ve stínu a vybavené kyblíčky, kelímky, lopatičkami, omlácenými náklaďáčky a dobrodruhy. To pískoviště představovalo nespočet možností. Byly tu světy k vytvoření a zbourání, armády vznikající a zanikající - všechno na dosah představivých a všemocných sedmiletých kluků.

Jediný problém byl, že když jsem si na pískovišti chtěl hrát, musel jsem si hrát se sousedovic klukem. Byl to podvodníček, ubulenec a rozmazlený spratek. Ale když jsem si chtěl hrát na jejich pískovišti, muselo to být podle jeho pravidel. A ta pravidla byla prostá - on vždycky vyhrál… a já vždycky prohrál.

Proti tomu nebyla obrana.

A tak jsem poprosil taťku, jestli bychom vzadu za dvorku nemohli mít vlastní pískoviště. Postavili jsme spolu hrazení, já jsem pak v zemi vyhloubil díru a tu jsem mohl naplnit pískem, vodou, nedočkavými ropuchami… vším, čím jsem si přál. Moje pískoviště bylo to nejlepší na světě, a nejlepší na tom bylo, že jsme tam hráli podle "správných" pravidel, a tedy já vždycky vyhrál.

Svoboda je hodně o tom, na čím pískovišti si hraješ. Křesťané často bývají jako děti, které si hrají na ďáblově pískovišti. Pořád si stavíme své světy a hrajeme si na život, ale nedaří se nám zjistit, proč se vždycky cítíme poraženi. V životě máme oblasti, v nichž nám připadá, že prostě nemůžeme najít svobodu, a nemůžeme přijít na to proč. Odpověď je prostá. Hrajeme si na nesprávném pískovišti.

Nejlepší způsob, jak se dostat na správné pískoviště, je chválením a uctíváním. Uctívání neznamená jen Bohu zpívat. Vlastně to zpívání je to nejmenší, o čem je uctívání. Hebrejské slovo nejčastěji překládané jako uctívání je šachah. Znamená to "sklonit se.” Řecké slovo pro uctívání je proskuneo, a znamená “ukázat svou lásku k Bohu tím, že před ním padneme na zem.” Co mají tato slova společné? Koncept sklonění. Uctívající lidé se před Bohem pokoří. Uctívající se podřídí Ježíšovu panství.

Než jsem já začal uctívat, trávil jsem život podřizováním se padlým systémům svázaným s padlými hříšnými pravidly. V tom systému jsem nemohl mít svobodu, protože jeho vládci byli hřích, smrt, hrob a ďábel sám. Dokud jsem na tom teritoriu hrál podle jejich pravidel, vždycky vyhráli a já pokaždé prohrál.

Ale když jsem začal uctívat, stalo se cosi transformujícího. Moje srdce se obrátilo k Bohu a já jsem svůj život podřídil jeho vládě. Když jsem to udělal, prožil jsem naprosté přehození výhybky paradigmatu. Náhle už jsem nežil v souladu se zákony hříchu. Teď jsem se vyladil na zákony života. Na Božím pískovišti hrajeme podle Božích pravidel, a vítězství jeho Syna vymezuje všechno. Závislosti ustupují svobodě, chtíč ustupuje lásce, hněv ustupuje trpělivosti, chamtivost dobročinnosti, hořkost ustupuje odpuštění, nadávky ustupují žehnání, smrt ustupuje životu, nemoc uzdravení, a hřích ustupuje před milostí.

Na Božím pískovišti pravidla říkají, že žiji. Na Božím pískovišti pravidla říkají, že vyhraji. Jsem víc než jen účastník života. Podle Římanům 8:37 jsem vítěz.

Uctívání mne uvádí na pískoviště nebeského Tatínka, protože uctívání je záležitost vedení a vlády. Uctívající jsou občané Otcova království, oddaní jeho přání a pravidlům, a dostali právo na všechnu ochranu a výhody Božího trůnu. V čím království žiješ ty? Čí pravidla musíš dodržovat?

Rozhlédni se a prověř si, komu patří pískoviště, kde si hraješ. Jestli potřebuješ svobodu v oblasti svého života, možná jsi na tom nepravém. Potřebuješ se z toho pískoviště dostat a jít domů. Je to stejně snadné jako říct: "Bože, nežiju svůj život podle tebe, a nefunguje to. Chci tě uctívat. Chci tě následovat jako svého Pána a žít podle tebe. A tak od teď udělám všechno, co mi řekneš. Způsob, aby tvoje vláda, tvoje království, tvoje láska a tvoje moc byly na mém životě patrné. V Ježíšově jménu. Amen.”

Jako věřící jsme povoláni žít život podřízenosti - podřízenosti Bohu. Do podřízenosti jednoduše patří vzít svou životní misi a položit ji pod vedení Páně. Vezmeš to, co chceš udělat, a položíš to pod to, co Bůh chce, abys udělal. Bůh má pro tvůj život misi, ale je nutné poddat svůj život pod Boží vládu a tu misi splnit. A přitom, jak to budeš dělat, Bůh ti bude žehnat, takže budeš schopný naplnit to, k čemu tě povolal.
~ Robert Morris

Verš k zapamatování

Pán je Duch, a kde je Pánův Duch, tam je svoboda. 2 Korintským 3:17