20/20: Boží vize pro můj životUkázka

V pátek ryba

Autor: Marcus Brecheen

“Učedník není nad učitele. Každý, kdo je dokonale připraven, bude jako jeho učitel.” Lukáš 6:40

Když jsem byl na základce, vždycky jsme v pátek měli ryby. Nikdy mi to nedávalo smysl. Nemívali jsme v pondělí hamburgery nebo ve středu kuře. Žádné jiné konkrétní jídlo nemělo výsadu zabrat si pro sebe některý den. Kromě ryby. Když jsem po tom pátral, řekli mi, že to je "katolická záležitost", a protože já byl "protestant", nemusel jsem si s tím dělat hlavu. Tak jsem si ji nedělal, jen jsem si myslel, že nedobře chutná.

Teď, když jsem starší, lépe chápu celou tu záležitost "v pátek ryba." V prvním století se Židé postili v pondělí a ve čtvrtek. První křesťané tu tradici drželi dál, ale změnili dny na středy a pátky, protože Jidáš zorganizoval Ježíšovo zajetí ve středu a Ježíše ukřižovali v pátek. Nakonec středu vynechali a jako postní den zůstal jen pátek. Nejčastěji se půst pojí s vynecháním masa, protože maso tehdy pro ně bylo luxusní jídlo. Buď jste museli mít dost peněz, abyste si ho mohli koupit, nebo jste si ho museli chovat sami. Ale ryba byla na seznamu povolených jídel, protože i chudí si mohli rybu chytit. Nedávno biskupové katolické církve uvolnili páteční půst, protože na zámožném Západě ti věrní uspokojovali své požadavky na půst tím, že si k pátečnímu jídlu dávali Lobster Thermidor (francouzské jídlo z humra, pozn. překl.).

Ve světle tady toho mi dovolte položit otázku: když jsem jako malý školáček jedl v pátek ryby, postil jsem se? Odpověď závisí na tom, koho se ptáš. Je řada lidí, kteří by to půstem nazvali, protože právě tak se půst vždycky dělal. Ale moje vlastní nezralé vědomé rozhodnutí nebylo o něco se připravit, ale ponořit se do toho. V tom je ten háček.

Když jsem vkročil do života s Ježíšem, stal jsem se jeho učedníkem. Ale musím vyznat, že po většinu mého života s Ježíšem moje "učednictví" spočívalo v pokusech změnit svoje chování a řídit se seznamem pravidel a směrnic... bylo to jako rozhodnout se v pátek jíst rybu místo masa. Bylo to učednictví "zvenku-dovnitř".

Ale právě definice slova "učednictví" naprosto postavila na hlavu typ "zvenku-dovnitř". Když se to dělá tak, jak zamýšlí Ježíš, učednictví je vždycky "zevnitř-ven.”

Slovo "učedník" (disciple) má velmi zajímavou etymologii. Pochází z kombinace dvou slov: dis znamenající “vzít” a capere znamenající “odděleně.” Když tato dvě slova spojíme, znamená to “rozebrat.” Jinými slovy, učedník je člověk rozebraný na kousky. A právě tak ve skutečném životě funguje učednictví.

Jestli se máme nechat rozebrat na kousky a znovu zformovat do obrazu Ježíše, musíme pochopit aspoň tři věci: 1) Vyžaduje to znaší strany vědomé rozhodnutí. 2) Vyžaduje to odložit věci, které jsou nám v současnosti drahé. 3) Je to dlouhodobý proces.

Vysvětlím to. Za prvé, protože stát se Ježíšovým učedníkem vyžaduje vědomé rozhodnutí, není možné, aby k němu došlo náhodou. Před lety mi Pán dal jednoduchou, nicméně silnou analogii k pochopení toho principu. Je to jako ráno se probudit a objevit, že přestože jsem vždycky byl pravák, najednou mohu používat jen levou ruku. Každičká chvíle dne mne staví před příležitost v praxi používat tu ruku, kterou jsem normálně nepoužíval, ať už to bylo uchopit pero nebo vidličku, nebo otevřít dveře. A když se každý den záměrně rozhoduji tu ruku používat, s každým pokusem mi to půjde lépe a lépe. Úplně stejně, stát se podobný Ježíšovi zpočátku může být nemotorné a těžkopádné, jako přepnutí mé zručnosti. Ale jestli doopravdy chci, s Boží pomocí to zvládnu.

Za druhé, stát se Ježíšovým učedníkem ode mne vyžaduje odložit věci, které mi teď jsou drahé. Kdyby to tak nebylo, nepotřeboval bych se stát učedníkem, protože bych už byl úplně jako Ježíš. Ale protože jsem si bolestně vědom, že jako Ježíš nejsem, součást mého plánu je dovolit mu, aby mi ukázal jeho hodnocení mého života. A čím vážněji beru stát se učedníkem, tím nekompromisnější chci, aby Bůh byl. Vím, že nikdy nebude nelaskavý, ale svůj úmysl růst jako učedník myslím vážně, a tak nechci, aby byl benevolentní. Nemohu pracovat na oblastech, o kterých nevím.

Nakonec, učednictví je dlouhodobý proces. Dobré pravidlo měření zní: čím hlouběji práce zasahuje, tím déle proces trvá. Stavba velkých domů trvá déle než malých. A ve tvém případě Bůh staví hodně velký dům.

Teď vím, proč mi v pátek ryba nikdy nechutnala. Je to falešná vizitka. Jíst v pátek rybu nikdy nezpůsobilo, že by se moje srdce obrátilo k Bohu. Někdy mi vrtá hlavou, jestli se sám na své vlastní cestě učednictví nespokojím s "rybou v pátek," tedy předpokladem, že prostě proto, že dělám to správné, ve svém důsledku automaticky přikloním své srdce k Bohu.

Přestože Friedrich Nietzche byl zapřisáhlý ateista, který prý jednou prohlásil, že "Bůh je mrtev,” nevyřkl tento výrok, o němž jsem přesvědčen, že v sobě nese důležitou pravdu. Nietzche řekl: "To důležité 'na nebi i na zemi' je... že by měla existovat dlouhá poslušnost napřená stejným směrem. Což by přineslo důsledek, a vždycky to tak v dlouhodobém výsledku bylo, tedy něco, co ze života udělá, že stojí za to žít." Naše společnost je posedlá okamžitým. Fast food restaurace, mikrovlnky, emaily a internet jen přispívají k našemu usilování o rychlá řešení. Ale skutečné učednictví nepřichází rychle. Vyžaduje vytrvalost... "dlouhou poslušnost napřenou stejným směrem.”

Všichni jsme slýchali vyjádření, že život křesťana není sprint, ale maraton. Spíš si myslím, že to je víc jako chůze na 1500 km. Někdy si uděláme puchýře, jindy nás to unaví. Ale to důležité je, že postupujeme, i když je to jen o pár kroků. Nesnaž se dostat se k cílové pásce dnes, prostě si užívej cestu pěšky s Ježíšem, jeden den za druhým.

Následovat Ježíše naznačuje, že vstupujeme do takového způsobu života, který dostal charakter, formu a směr od toho, který nás povolal. Následovat Ježíše znamená chopit se rytmu a způsobů dělat věci, které jsou často nevyřčené, ale vždycky odvozené od Ježíše, formované Ježíšovým vlivem. Následovat ho znamená, že nemůžeme oddělit to, co Ježíš říká, od toho, co dělá a jak to dělá. Následovat Ježíše je hodně, nebo možná ještě víc, o nohách stejně jako o uších a očích.
~ Eugene Peterson

Verš k zapamatování

“Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku.” Matouš 28:19–20