20/20: Boží vize pro můj životUkázka

Pořád dokola

Autor: Robb Brewer

Na čtyřicet tisíc vyzbrojených bojovníků přešlo před Hospodinem na jerišské pláně, aby svedli boj.  Jozue 4:13

U nás doma se povinnosti dělí mezi ty, kdo v něm žijí. Časem jsem se naučil poznávat rozdíl mezi povinnostmi, které mi sedí, a těmi, které je lépe nechat jiným. Na mně je zahrada a dvorek, a i základní věci, co je potřeba opravit. Vaření ale  není  moje silná stránka.

A tak když má žena odjede z domova k příbuzným, nebo aby si udělala svůj osobní šábes, na mně jsou povinnosti, které mne dohání k nejistotě a mám pocit, že jsem zabloudil na poušti. Jako otec čtyř dětí vím až příliš dobře, že když dostanou hlad, začnou být uhádané a nepříjemné. Takže to nejde udělat tak, že bych tuto povinnost až do návratu své ženy ignoroval.

Ukázalo se, že mikrovlnka je docela šikovná věc, která mi pomůže se tou pouští pronavigovat. Hoď si do ní jídlo, zmáčkni knoflík a za čtyři minuty máš slušný jídelní zážitek. Jistě, chuť a nutriční hodnoty nejsou nic, čím by ses vytahoval, ale svůj účel to splní - rodina se nakrmí.

Většina mikrovlnek má takovou točnu, která se pohybuje jako kolotoč a vystavuje každou stranu jídla všemu, co dobrého mikrovlnný ohřerv poskytuje. Sledovat jídlo otáčet je dost nudný zážitek. Jen si tak putuje dokola, znovu a znovu, a mění se toho tam pramálo.

Být vybavován v Božím království rozhodně  není  mikrovlnný zážitek, ani to není záležitost instantního procesu. Nemůžeš se ukázat na víkendové bohoslužbě, navštívit pár lekcí a bingo! - jsi připraven a vybaven. Časovač pro vybavenost dost výrazně přesahuje čtyři minuty. Je to  celoživotní  proces. Přesto duchovní růst obsahuje několik podobností mezi duchovní přípravou a mikrovlnkou. Můžeš mít pocit, že sedíš na točně v mikrovlnce a otáčíš se pořád dokola, nic neděláš, nic se neděje a dochází jen k maličkým sotva pozorovatelným změnám.

Přestože jídlo v mikrovlnce může vypadal nezměněné, uvnitř se ale skutečně něco děje. S každým otočením rotny je jídlo trošičku jiné než předtím. Ty změny mohou být nepatrné, ale nicméně jsou to změny. Jedna otáčka to nevytrhne. Moje jídlo začne být poživatelné díky souhrnnému účinku řady rotací.

A úplně stejně může duchovní růst působit jako nikdy nekončící sále se opakující jízda, která se pořád dokola odehrává v cyklech, zvlášť tehdy, když máš pocit, že jsi na poušti. Možná se pak přistihneš při myšlence: "Nebyl jsem tu už náhodou?" nebo "Proč se musím vracet na tohle neplodné místo?" Boží hlas jako kdyby zněl z velké dálky. Scenérie vypadá nepříjemně známá a ty vězíš ve skličujícím pocitu, že vůbec nepokračuješ dopředu.

Je důležité pochopit, že být vybaven není přímočarý montážní proces. Není to ani tak o pohybu vpřed, ale spíš jde o  proměňování  do Božího obrazu. Duchovní růst  někdy  vyskočí jako porce popcornu, ale mnohem častěji to je proces pomalý a metodický. Připravování znamená sedět na točně duchovního růstu a dovolit Slovu z nebe upéct duchovní těsto našich srdcí. Pokaždé, když projdeš otočkou, i když ti to tam připadá známé, jsi jiný. Trošku víc "upečený"... zase ses o kousíček přiblížil tomu být hotový.

Exodus 13 nám vypráví příběh Izraelců opouštějících Egypt. Když odcházejí, Bůh je neposílá na přímou cestu k cíli, protože taková cesta vede nepřátelským územím, kde bezprostředně hrozí válka. Místo toho Bůh posílá izraelský národ do pouště. Co bloudícím Izraelcům připadá kruté a zbytečné, je ve skutečnosti pohyb velké lásky a ochrany ze strany vsudypřítomného Boha. Ve verši 18 Bible líčí, že opustili Egypt "v bojovém šiku." Na vteřinku si to nech projít hlavou. Izraelci vyšli z Egypta v bojovém šiku, ale Bůh je do boje neposlal, protože věděl, že pro boj ještě nejsou připraveni. Jak to tedy je, že byli "v bojovém šiku"?

Toto slovo zde použité neznamená, že byli úplně připraveni. Ten výraz popisuje, jak byli organizováni. Znamená to, že "opustili Egypt a vypadali jako vojsko jdoucí do války." Prostě to znamená, že z Egypta bezhlavě neutíkali jako o život. Byli organizováni a vítězní, ale určitě ještě nebyli připraveni do bitvy. Vlastně když je Egypťané pronásledovali, Bůh je nenechal bojovat jejich vlastní bitvu. Bojoval za ně sám a utopil jejich nepřátele v Rudém moři.

Přitom, jak příběh izraelského exodu pokračuje, rychle zjišťujeme, jak strašně  nepřipravení  pro bitvu byli. Velmi brzy dokázali být neposlušnými reptaly a stěžovateli - neschopnými vlastnit zem slíbenou jim už před generacemi. A tak je Bůh nasměroval do přípravného procesu, který se ukázal celoživotní cestou plnou pouštních zážitků. Proces vylaďování začíná. Čtyřicet let bloudění pouští - přemýšlení "Nebyli jsme už tady?" a "Proč tohle neúrodné místo?" Ale každý obrat je zanechává trošku "uvařenější" - trošku připravenější.

Nakonec po mnohaletém bloudění pouští dosáhli cíle… dorazili na konec cesty. Když národ přechází Jordán, v Bibli je, že "Na čtyřicet tisíc vyzbrojených bojovníků  přešlo před Hospodinem na jerišské pláně, aby svedli boj." (Jozue 4:13). Tentokrát byli vyzbrojeni, čili plně připraveni, nic jim nechybělo a byli "hotoví". Izraelci už nebyli pozéři. Už nepózovali, ale šli do toho - plně vybaveni a připraveni k boji. Ale k tomu nedošlo bez času stráveném na točně v poušti.

Když se rozhodneme přijmout Krista za svého Zachránce, vstupujeme na cestu přípravy a vybavování do všeho, co po nás Bůh chce, abychom dělali a byli. Ta cesta se může zdát bolestně se opakující, ale průchod každou otočkou odráží nezbytný a důležitý pokrok v naší duchovní DNA. Jsi teď jiný, než když jsi tu byl minule.

Toho talíře točny se pevně drž. A pořád se toč.  Zvítězíš . Vytvoří tě to  k Božímu obrazu.  Budeš  vybaven.

Křesťan nikdy není ve stavu dovršení, ale pořád je v procesu, který k dovršení spěje.
~ Martin Luther

Verš k zapamatování

To on rozdal své dary - apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele - pro přípravu svatých k dílu služby, aby se Kristovo tělo budovalo, abychom nakonec všichni dospěli k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti. Nesmíme proto nadále zůstat nemluvňaty zmítanými a unášenými kdejakým poryvem učení, lidskou prohnaností a vychytralým sváděním k bludu. Efezským 4:11–13