20/20: Boží vize pro můj životUkázka

Novopečený řidič

Autor: John Spurling

Ty však zůstávej v tom, čemu ses naučil. Víš, že je to pravda, neboť víš, od koho ses učil. Od dětství přece znáš svatá Písma, která ti dokáží dát moudrost ke spasení skrze víru v Krista Ježíše. 2 Timoteovi 3:14–15 

Já  jsem  fantastický řidič!  Vždycky  si zapínám bezpečností pás,  nikdy  nepřekračuji rychlost, a  vůbec nikdy  při řízení netelefonuji. Ok, ok, jasně, skoro  vždycky  se připoutám,  rychlost překračuji  jen příležitostně, a za volantem se pokouším omezit používání mobilu. Pravda je, že už řídím přes 30 let, a přestože sebekritika může být nebezpečná, skutečně jsem přesvědčen, že jsem dobrý řidič. Až do chvíle před několika lety můj názor neprošel konfrontací. Pak moje dospívající dcera začala dělat autoškolu a já brzy zjistil, co troška znalostí může udělat v ještě ne úplně zralé mysli šestnáctileté.

To bylo evidentní pokaždé, když jsme se my dva spolu ocitli v autě. Najednou mne někdo sledoval! A kritizoval! A moje řízení ne přesně podle "příručky" pravidelně komentovala. Když přišel čas, aby se má dcera přesunula z učebny k řízení v praxi, moje žena se rozhodla, že na mně je rodičovská zodpovědnost naučit naši dceru řídit. To byl den, kdy jsem si vybral bezpečné parkoviště blízko našeho domu a skočil do toho. Přesunul jsem se z místa řidiče na místo spolujezdce. 

Těch pár decimetrů znamenalo obrovskou změnu. Od té chvíle se můj modlitební život už navždy změnil. Teď moje malá holčička byla řidička a já instruktor. Jako na zkušeném veteránovi prověřeném léty praxe na mně byla odpovědnost chopit se toho, co jsem se naučil, a vyučit svou dceru, aby z ní byla bezpečná a neagresivní řidička. Někdo, kdo se vždycky připoutá, nikdy nepřekračuje rychlost, a nikdy, nikdy za jízdy netelefonuje... přesně jako její táta!

Učit svou dceru řídit mi pomohlo lépe pochopit část toho, co znamená být vybaven pro život a dobré skutky. K vybavování dochází, když vedoucí církve a další zralí křesťané, kteří se úspěšně propletli rušnými ulicemi života, jsou ochotni vést méně zkušené věřící, kteří se teprve učí žít svou víru. Někdo tomu může říkat zaučování nebo vzdělávání... jiní to prostě nazývají přátelstvím. Ať už tomu říkáš jak chceš, nutnost být vybaven k Božímu dílu v sobě nese spolupráci se zralejšími věřícími, kteří jdou vedle tebe, aby ti nabídli moudrost, vedení a směr (Efezským 4:11-16).

Ono je to tak, že když přijde na to žít svou víru,  každý  je takový "novopečený řidič”, a Bůh si přeje denně nás vybavovat svým Slovem a svým Duchem (2 Timoteovi 3:16–17; Jan 14:25–26). Růst a zralost nějaký čas trvají a vyžadují ostřílenost života, než jsme dostatečně připraveni pronavigovat se cestou vlastních největších životních testů. To platilo dokonce i pro Pána Ježíše Krista. Přestože toho o letech v jeho mládí víme hodně málo, Bible nám sděluje, že to byl mladík, který poslušně žil pod vedením svých rodičů a vlivem dalších lidí, "rostl a byl čím dál moudřejší a milejší Bohu i lidem." (Lukáš 2:51-52).

Nakonec Ježíš začal chodit jako učitel, průvodce, rádce a přítel, který zaměřoval svou pozornost na budování pevných vztahů s těmi, kteří mají dál nést jeho poslání a vizi. Předvedl nám správné jednání a pohled na život, který inspiroval lidi k následování v prašných a jím prochozených stopách. Když za ním šli, viděli ho žít a sledovali, co říká a jak reaguje na situace, které byly výzvou pro jeho neochvějnou oddanost Otci. S realitou Kalvárie, kterou nosil v myšlenkách, Ježíš poslal po dvojicích své vybavené učedníky, aby se podívali světu do tváře (Marek 6:7; Lukáš 10:1-3). Dal jim pokyny, co mají říkat, co mají dělat, a dal jim moc nad každým zlým duchem.

Ježíšova metoda na vybavení jeho služebníků nebyla žádná novinka ani průlom v principu vedení. Tuto formu zacíleného duchovního zaučování nacházíme na stránkách celé Bible v životech lidí jako Mojžíš a Jozue, Eliáš a Elíša, i Pavel a Timoteus. Ježíš věděl, že počet jeho dnů na zemi je omezený a doba k přípravě jeho přátel do služby se rychle krátí. Brzy se hnutí, které začal, stane realitou i pro mnoho z nich. Takže co Ježíš učil, jak žil, a příklad, který ustavil, to všechno jim pečlivě předvedl, aby se to jeho blízcí naučili a rostli.

A co  tvůj  život v Kristu? Když se podíváš na svou cestu, jsi novopečený řídič nebo instruktor? Možná o tobě platí obojí. Bez ohledu na to, kde na cestě k duchovní zralosti jsi, je důležité mít své učitele a přátele, kteří moudře vedou tvé kroky a učí tě řídit. A jestli jsi zkušený řidič, prozkoumej si dnes svůj život a polož sám sobě tyto důležité otázky: Jak investuji do života lidí kolem sebe? Investuji to, co mne naučil Bůh, ve chvílích, kdy trávím čas s lidmi méně zkušenými? Jestli tvoje odpověď není zvučné "ano", pak přijmi výzvu dát pár hodin zkušební jízdy těm, kteří se snaží udržet svůj život na úzké cestě spravedlivého života. Všichni potřebujeme pomoc, a všichni se vzájemně potřebujeme.

Často ve svých představách vnímáme učedníka jako studenta. Ale být učedník je mnohem víc než jen být student. Cílem učedníka nebylo jen vědět, co ví rabín, ale být stejný jako on.
~ Rob Bell

Verš k zapamatování

To on rozdal své dary - apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele - pro přípravu svatých k dílu služby, aby se Kristovo tělo budovalo, abychom nakonec všichni dospěli k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti. Nesmíme proto nadále zůstat nemluvňaty zmítanými a unášenými kdejakým poryvem učení, lidskou prohnaností a vychytralým sváděním k bludu. Efezským 4:11–13