20/20: Boží vize pro můj životUkázka

Kartička právě pro tebe

Autor: Thomas Miller

Bylo to poprvé od doby, kdy jsme se vzali a já byl někde sám. Protože jsem byl novomanžel teprve čtyři měsíce, nechtělo se mi trávit ani vteřinu vzdálen od své nádherné ženy. Dokonce i když jsem byl v práci, nemohl jsem se dočkat chvíle, kdy zase budeme spolu. A teď, byl jsem tu a chystal se, že budu bez ní deset dnů! V jiné zemi! Na druhém konci světa!

Na letišti jsme se dlouze rozloučili... a pak ještě znovu, a ukáplo i pár slziček. Když jsem nastoupil na svůj první z mnoha letů, toužebně jsem si přál mít tam svou ženu s sebou. K mému smutku se ještě navíc družila skutečnost, že jsem letěl sám na místo, kde jsem ještě nikdy předtím nebyl. Vlastně jsem ještě nikdy nebyl v zámoří.

Po letu, který mi připadal jako věčnost, jsem konečně dorazil do místa určení, do Barody v Indii. Při vystupování z letadla mne okamžitě pozdravil pohled na neznámo, neznámé zvuky a neznámé vůně. Vyzvedl jsem si zavazadla a nastoupil na kyvadlovou dopravu k domu misionáře, u kterého budu bydlet. 

Při pohledu z okénka dodávky jsem nemohl uvěřit scenérii, zvukům ani vůním, které mne obklopovaly - motorizované rikši proplétající se hustou dopravou, krávy a býci procházející se ulicemi i po chodnících, ženy nosící sárí a na hlavách koše, a děti, které si všude v ulicích hrály. Bylo toho na mne moc. Tady jsem byl já, v cizí zemi, ponořený do kultury, která se velmi málo podobala tomu, co jsem znal. A navíc k tomu všemu jsem se cítil strašně sám. Byl jsem sám.

Jakmile jsem se dostal do misionářova domu a on mne uvedl do mého pokoje, zavřel jsem dveře a posadil se na postel. Jak jsem tam tak seděl, začaly mi po tváři proudit slzy. Nebyl jsem si jistý, jestli tam vůbec chci být. Přestože jsem cítil, že mne Bůh volá do Indie, teď jsem zpětně kritizoval sám sebe a kladl si otázku, jestli tady vydržím celých deset dnů. Stýskalo se mi po ženě víc, než je možné vyjádřit slovy.

Po chvíli, kdy jsem se pokoušel sebrat sebe a své pocity, rozhodl jsem se začít vybalovat. Když jsem otevřel kufr, všiml jsem si několika kartiček v obálkách, které ležely navrchu na šatech. Na každé obálce byl písmem mé ženy napsán jiný den: "Den 1", "Den 2", "Den 3", až nakonec "Den 10". Na každý den, co jsem byl pryč, mi má žena napsala jinou kartičku, abych každý den měl takovou malou ochutnávku domova. Najednou byl můj čas v odloučení snazší. Vrcholný bod každého dne byl vzbudit se, otevřít další kartičku a přečíst si pár slov od lásky mého života.

Tu noc, než ho ukřižovali, Ježíš řekl svým učedníkům - lidem, co mu byli nejblíž - že od nich bude muset brzy odejít. Když to učedníci slyšeli, velmi je rozrušilo pomyšlení na odloučení od jejich Mistra - toho, kterého milovali. Ale Ježíš je utěšil tím, že jim dal vědět, že když odejde, nenechá je tu samotné. Slíbil jim, že jim pošle Pomoc - Utěšitele - aby je vedl a vždycky byl s nimi. 

Ježíš jim řekl: "Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést. Až ale přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale řekne vše, co uslyší - oznámí vám i věci budoucí. On mě oslaví, neboť vám oznámí, co přijme ode mě." (Jan 16:12-14).

A právě ten Duch, kterého Ježíš slíbil poslat učedníkům, je i s tebou! Apoštol Pavel řekl, že "V něm jste i vy (když jste uslyšeli slovo pravdy, totiž evangelium o vaší spáse, a uvěřili mu) byli označeni pečetí zaslíbeného Ducha svatého. Ten je závdavkem našeho dědictví: zaručuje, že Bůh vykoupí své vlastnictví. Chvála a sláva jemu!" (Efezským 1:13-14). 

Jinak řečeno, když jsi přijal Ježíše jako svého Zachránce, stal ses jeho nevěstou a dal ti Svatého ducha jako důkaz a záruku, že jsi jeho, a že se jednou s ním spojíš. A každý den, zatímco tady čekáš, až budeš s ním už jednou provždy, máš jeho Ducha jako každodenní připomínku jeho lásky k tobě.

Jako kartičky, které jsem dostal, věřím, že Bůh dal svého svatého Ducha jako takovou "kartičku"... tu, která nás nechává přímo objevovat, co každý den leží na Božím srdci. Zatímco toužíme po chvíli, kdy se k němu připojíme v jeho slávě, jeho Duch nás ujišťuje o Boží lásce a pořád nám připomíná Boží slib, že jednou s ním budeme už napořád. A stejně jako moje kartičky vyjadřovaly slova lásky od mé ženy, Duch svatý ti vyřizuje slova lásky přímo od Ježíše.

Římanům 8:26 nám říká, že "nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás." Protože nám Bůh dal schopnost modlit se v Duchu (1 Korintským 14), můžeme se modlit za to, co je přímo z Božího srdce. Když se modlím v Duchu, připomíná mi, že jsem Boží a on je můj, a jednou ho uvidím tváří v tvář. Dává mi to sílu, kterou dnes potřebuji k vykonání všeho, k čemu mne povolal. Dává mi to jistotu, protože potřebuji vědět, že tomu, komu jsem věnoval svou důvěru, na mně záleží.

Není se čeho bát. Můžu se na Boha spolehnout. A jsem jeho.

Ve chvílích, kdy jsem pochyboval nebo zapochybuji o Bohu, jeho dobrotě, nebo o své naději na věčnost s ním, rychle si připomenu naději, kterou v něm mám, když se modlím v Duchu. A když se ocitnu v pokušení zhřešit, když Božímu Duchu dovolím, aby se mým prostřednictvím modlil, dává mi sílu to ustát.

Hodila by se ti dnes síla? Je ti smutno a cítíš se sám? Potřebuješ dnes připomenout Boží lásku k tobě? Pochybuješ někdy o slibu věčnosti? Otevři si kartičku, kterou ti Bůh dal, aby ti připomněl svou neuvěřitelnou lásku k tobě. Modli se v Duchu a dovol jeho slovům lásky dát ti sílu pro dnešek a naději pro zítřek.

Nevíme, za co bychom se měli modlit, ani neznáme toho, ke komu se modlíme, ani neznáme prostředníka, skrze kterého se modlíme. Nic z toho nevíme, jedině s pomocí a asistencí Ducha.
~ John Bunyan

Verš k zapamatování

“Přijmete ale moc Ducha svatého přicházejícího na vás a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku, v Samaří a až na konec světa." Skutky 1:8