20/20: Boží vize pro můj životUkázka

Jsi to, co jíš

Autor: Chad Sykes

Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku. 2 Timoteovi 3:16–17 

Živě si pamatuji, jak jdu po pláži na Srí Lance. Toto kdysi nádherné a životem pulzující místo teď pokrývaly poházené věci lidí, kteří náhle přišli o život. Botičky plné písku, které patřily malým holčičkám a klukům, se tam nepřirozeně válely a nikdo si pro ně nepřicházel. Slunce pomaličku vybledlo barvy obrazů mladých rodin, které se povalovaly na pláži.Jednu botičku jsem zvedl a cítil, jak mi tváře zalily horké slzy. Takovou zkázu jsem ještě nikdy neviděl. Moje otřesené myšlení si vůbec nedovedlo představit, že by něco takového vůbec bylo možné.

26. prosince 2004 se odehrála jedna z největších zaznamenaných přírodních katastrof. Obrovské podmořské zemětřesení zaburácelo pod Indickým oceánem a odstartovalo sérii ničivých tsunami. Tyto obrovské vlny zasáhly národy Indonésie, Thajska, Indie a Srí Lanky. Smrtící síla těch hor vody udeřila s takovou silou, že zabila přes 230 000 lidí.

Krátce po tsunami jsem měl výsadu cestovat na Srí Lanku se skupinou 15 lidí, kteří se vypravili na krátkou misijní cestu. Byli tam lékaři, zdravotní sestry a kazatelé. Jeli jsme s jasným posláním: odpovědět na naléhavou potřebu lékařské pomoci v nejvíc zasažených oblastech, kam se ještě nikdo nevypravil a nešel ukázat lásku Ježíše Krista trpícím na Srí Lance. Říct, že naše cesta byla těžká a poněkud nebezpečná, je slabé slovo. Po řadě dlouhých letů jsme nastoupili do dodávek na desetihodinovou cestu rozeklaným horským terénem v oblasti zpustošené občanskou válkou.

Nebylo možné připravit na to, co jsem viděl a slyšel, a vůbec jsem si neuměl představit, jak mne tyto zážitky budou dál ovlivňovat ještě dlouho po návratu domů. Poté, co jsem slyšel příběh za příběhem o smrti a zkáze, začal jsem cítit, jak se mne zmocňuje velká únava. Byl jsem fyzicky i emočně vyčerpaný po všem tom cestování trvajícím celé dny a po práci skoro bez spánku, kdy jsem sloužil lidem v jejich potřebách tělesných, emočních a duchovních.

Jak šly dny jeden za druhým, pamatuji si, že jsem byl fyzicky tak vyčerpaný, že jsem se musel nutit do jídla prostě proto, abych měl sílu pokračovat. Nepamatuji si, že bych někdy v životě něco podobného zažil. Obvykle jsem jedl proto, že jsem mohl... ne protože jsem to zoufale potřeboval, abych měl energii udržet se příštích pár hodin na nohách. Něco takového jsem do té doby vůbec neznal. 

Když jsem jedl, doslova jsem cítil, jak mne jídlo vyživuje a dodává fyzickou sílu, abych celým srdcem dál sloužil lidem na Srí Lance. Tato síla byla klíčově důležitá při službě těmto trpícím lidem, kteří se náhle dostali do tragické situace - jako jeden člověk, který vypil jed ve snaze se zabít, protože jeho ženu a dvě děti spláchla obrovská vlna.

Po dvou týdnech cestování a služby na Srí Lance jsem se vrátil domů. Opustit tak mimořádné prostředí ztráty a utrpení a vrátit se do svého pohodlného života byla otřesná zkušenost. Můj čas práce a služby na Srí Lance a můj normální život práce a služby doma byly od sebe vzdálené celé světy. Jak šel čas, všiml jsem si, že ta mimořádná únava, kterou jsem zažil na Srí Lance, se mi k mému podivení občas vplíží do života. 

Ale tentokrát ta únava nebyla tělesná. Byla duchovní. No, je to stejné jako drenážování. Mluvit a setkávat se denně s lidmi vyprávějícími příběhy tragédií, polámanosti, nemocí a smrti mne zanechalo vyhořeného. Stejně jako mne jídlo na Srí Lance tělesně posílilo k práci, která na mne čekala, věděl jsem, že potřebuji podobnou duchovní výživu pro úkoly, kterým čelím doma.

A tady je pravda, kterou jsem objevil - s duchovní únavou se bojuje vytrvalým krmením se z Bible. Boží slova zjevená nám v Písmu nám vlévají život rovnou do kostí. Pavel vysvětlil Timoteovi, že nejlepší způsob, jak se vybavit pro to, co bylo před ním, byla slova Písma. Věřím, že Pavel mluvil nejen o vědomostech založených na Bibli. Mluvil o vlévání těch slov do srdcí  a  myslí. 

Prostřednictvím Božího slova sami sobě umožňujeme učit se, přijímat napomínání i slova nápravy, a cvičit se ve spravedlnosti. Bible nás chrání před tím, abychom si vytvořili nepravdivý obrázek Boha a sebe samých. Umožňuje nám žít připraveni reagovat na Boha a lidi ve světě, protože to je zjevení Ježíše Krista.

My jsme - najednou - lidmi na světě  i  lidmi Slova. Svět se v současné době pokouší přesvědčit nás o pravdě odporující Božímu zjevení, které jsme dostali. A někdy se dostaneme do proudu nejistoty, beznaděje a zoufalství. Jediný způsob, jak z tohoto spodního proudu vyplavat, je v Duchu svatém zjevujícím nám Boží pravdu. V Písmu a jeho prostřednictvím mluvil Bůh sám. V bitvě o naše srdce, mysl, myšlenky a svět Boží pravda přemáhá lidské lži.

Boží zjevení je pro nás palivo, které nám umožňuje žít na světě jako Boží lid. Naše povinnost je přijmout  Boží poselství, usilovat o jeho pochopení, poslechnout ho a reagovat na něj ve světě, v němž žijeme. Odevzdej se stálému krmení se Biblí a dovol Božímu slovu, aby ti dávalo výživu a sílu, a aby tě vybavilo do života. V průběhu toho v sobě objevíš vřelou oddanost Kristu, zapálenou pravdou Božího zjevení.

Bible je pro duchovní život nezbytná jako dýchání pro tělesný život. Pro náš život není nic důležitější než Boží slovo.
~ Jack Hayford

Verš k zapamatování

A on dal jedny apoštoly, jiné proroky, některé evangelisty, jiné pastýře a učitele, aby připravili svaté k dílu služby, k vybudování těla Kristova, dokud nedospějeme všichni k jednotě víry a plného poznání Syna Božího, v dospělého muže, v míru postavy Kristovy plnosti. Efezským 4:11–13