20/20: Boží vize pro můj životUkázka

Já jsem s tebou

Autor: Debbie Morris

Neboj se - já jsem s tebou, nestrachuj se - já jsem tvůj Bůh. Posilním tě a podpořím, podepřu tě svou spravedlivou pravicí. Izaiáš 41:10

Jsou věci, které by muži své ženy neměli učit. Pro mne to bylo potápění. Brzy po svatbě se mne v létě jednoho horkého dne Robert pokoušel učit potápět v jakémsi kalném jezeře. Jen k tomu řeknu, že to nedopadlo moc dobře. To, co pro něj bylo snadné, mne děsilo. Netrvalo dlouho a já propadla panice. Bylo z toho fiasko, kdy jsem zuby nehty bojovala o život. Tím moje hodiny potápění skončily jednou provždy. S radostí říkám, že můj frustrovaný muž zachránil ten den a s největší pravděpodobností můj život.

Definice udává, že učedník je někdo, kdo se dobrovolně rozhodne učit se od někoho jiného. Možná jsem se potápět doopravdy naučit ani nechtěla, i když jsem to v té době předstírala. Vlastně důvod, proč moje hodina potápění skončila debaklem, byl strach. Strach z neznáma. Strach, že v trávě mohou být hadi. Strach, že vybavení nebude funkční. Strach, že na to nejsem pořádně připravená. Strach ze selhání.

V Lukášovi 5 Ježíš požádal Šimona Petra, aby ho na Galilejském jezeře vzal na člun, aby mohl promluvit k zástupům shromážděným na pobřeží. Přestože Petr rybařil celou noc, ochotně souhlasil. Když Ježíš skončil své vyučování, řekl Šimonu Petrovi, aby spustil sítě na hloubku. Petr, zkušený rybář, dobře věděl, jak na Galilejském moři rybařit. Věděl, že nejlepší doba k rybaření je v noci a na mělčině. 

Přesto podřídil svou znalost moudrosti tesaře, a neobvyklý pokyn poslechl. Jeho přirozené chápání tomu nemohlo uvěřit, když pak měl sítě tak plné, že se začaly trhat. V průběhu toho zázraku, kdy si Petr uvědomil nedostatečnost své vlastní síly, se jeho srdce zmocnil strach. Ale Ježíš Petrův život přesměroval dvěma prostými výroky: "Neboj se. Od nynějška budeš lovit lidi." (Lukáš 5:10).

To, co Bůh naplánoval pro obyčejné lidi, je nadpřirozené. Protože my bez Boha nemáme žádnou nadpřirozenou moc ani chápání, máme v sobě přirozený sklon ke strachu. Nicméně přemoct strach je nezbytné pro to stát se pravým učedníkem.

Jestli pomyšlení na poslechnutí Božího zašeptání vzbudí nádech strachu a obav, jsi v opravdu dobré společnosti. Poté, co Abram ponavštívil čtyři krále a bál se, že se vrátí, aby ho porazili, Bůh řekl: "Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá nesmírná odměna." (Genesis 15:1). Bůh Abramovi připomněl svůj slib. Když si Hagar byla jistá blížící se smrtí svou i svého syna, Bůh ji oslovil a řekl: "Neboj se, neboť Bůh uslyšel chlapcův hlas tam, kde je." (Genesis 21:17). Pak jí Bůh dal pokyn a slib. 

Když se závistiví Filištíni dál hádali o obrovské bohatství Izáka a donutili ho několikrát se stěhovat, Bůh se mu zjevil a řekl: "Neboj se, neboť jsem s tebou." (Genesis 26:24). Když děti Izraele došly k Rudému moři a vypadalo to, že smrt a porážka jsou jisté, Bůh ke svému lidu promluvil: "Nebojte se! Zůstaňte stát a dívejte se, jak vás dnes Hospodin zachrání." (Exodus 14:13). Když byli pastýři na polích a starali se v noci o svá stáda, objevil se jim anděl a vyzval je, aby "se nebáli", a také jim řekl o splnění slíbeného příchodu dlouho očekávaného Mesiáše (Lukáš 2:7).

Protože má Bůh na mysli naše emoční uspořádání, vybízí nás, abychom ho poslouchali z pozice víry, ne strachu. Právě jako Petr možná Božímu vybízení nebudeme rozumět, ale poslušnost proměňuje naše obyčejné činy v cosi, co v sobě má nadpřirozený prvek. Jako učedníci nikdy nepřicházíme k místu, kde vidíme odehrávat se nadpřirozené předtím, než vykročíme ve víře. Nahradit strach vírou se děje, když slyšíme a věříme Bohu, když nám říká: "Neboj se… já jsem s tebou.”

Naprosto souzním s Petrem. Snadno se mi stává, že dovolím strachu dočasně mne ochromit, když cítím Boží vybídnutí poslechnout nad a za svou obvyklou zónu pohody. Opravdu nerada mluvím na veřejnosti, ale zjišťuji, že mne Bůh neustále vybízí věrně do toho jít, když mám příležitost. A pokaždé ho slyším říkat: "Neboj se... já jsem s tebou.”

Už jsi někdy zažil tu chvíli, kdy ti v hrudi začne bušit srdce, protože tě Bůh nutká něco udělat? V takových chvílích nezapomínat, kdo je s tebou, ti přinese útěchu a klid. Náš Bůh je nadpřirozený a rozhoduje se používat si nás, abychom vykonali vyloučené.

Vzpomínám si na chvíle, když jsme s Robertem oba prožívali záchvěvy strachu poslechnout Boha v dávání. Přesto, prostřednictvím naší poslušnosti, Bůh konal zázraky jak pro nás, tak pro své království. Dnes, po letech životního stylu poslušnosti Božího vybízení, naše víra je základ, který nás posiluje v Boží schopnosti vzít to, co udělám v přirozeném, a proměnit to v nadpřirozené.

Možná dnes prožíváš výzvu povědět evangelium sousedům, nebo pozvat spolupracovníka do kostela. Možná cítíš výzvu zatelefonovat starému kamarádovi a povědět mu, co ve tvém životě Bůh vykonal. Možná cítíš, že máš opustit starý způsob myšlení o sobě a přivlastnit si to, co o tobě říká Bůh. Naslouchej mu dnes. Slyš, jak ti říká: "Neboj se... já jsem s tebou." Pak poslechni a sleduj, jak se tvé činy propojí s Boží nadpřirozenou mocí a vyústí v úžasné výsledky.

Bože, dej, ať tady pro tebe jsem k něčemu, co je v naprostém nepoměru k tomu, kdo jsem.
~ David Brainerd

Verš k zapamatování

“Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa." Matouš 28:19–20