20/20: Boží vize pro můj životUkázka

Vystup z loďky

Autor: Josh Morris

“Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.” Matouš 28:19–20

Před několika lety jsem seděl v obýváku a povídal si s bráchou, když můj šestiletý synovec vkráčel do pokoje. Věděl jsem, že tam je, ale nedával jsem moc pozor, co dělá...to je do chvíle, kdy jsem ho vidět vzít moje hodinky z konferenčního stolku. Nešlo mi moc o bezpečí mých hodinek, ale přece jen jsem chtěl vědět, kam se podějí. Bratr si všiml, že z kluka nespouštím oči, a tak také zpozorněl. Po několika minutách soustředěného studia všech částí a čudlíků na hodinkách, synoveček zvedl hodinky k puse a olízl ciferník. Pak je položil zpátky na konferenční stolek a odešel.

Šokovaní jsme se s bráchou na sebe podívali a oba najednou se zeptali: “Opravdu právě ty hodinky olízl?”

Později jsem se dověděl, že můj synovec nedávno viděl nějakého muže olíznout si prst, očistit jím ciferník, a pak to otřít košilí. Synovec nemohl přijít na to, proč to ten člověk dělal, ale připadalo mu to hustý. A tak když uviděl hodinky ležet na stolku, věděl, že přišla jeho příležitost. Ale místo aby si olizoval prst, řekl si, že ty hodinky může opravdu navlhčit, když prostě použije jazyk. A když to všechno podstoupil, pomyslel si: "Proč je sušit?" Přestože je teď synovec mnohem starší (a moudřejší), pokaždé ho uvede do rozpaků, když si z něj začneme utahovat jako z olizovače hodinek.

Lidi často uvede do rozpaků, když o nějakém konkrétním předmětu moc neví. Jakmile se začneš stýkat s lidmi, kteří toho hodně vědí o oblasti, kde ty nic moc, je tu mnoho příležitostí k trapasům. Někdy nám obava z rozpaků zabrání jít hlouběji. Snadnější je předstírat, že nás něco nezajímá, než přiznat, že v tom jsme noví, nevzdělají a neučení.

V Bibli je několik příběhů, kvůli kterým jsme uvěřili, že apoštol Petr přesně věděl, jaké je ocitnout se v takovém trapasu. Matouš 14 nám vypráví o chvíli, kdy si Petr myslel, že jít po vodě je dobrý nápad. Za pár okamžiků volal Ježíšovo jméno a přitom se zalykal vodou a prosil o pomoc. Pár hodin předtím Ježíš řekl svým učedníkům, aby nasedli do loďky a vyjeli na moře, ale v tu chvíli s nimi nejel. Později, když ho učedníci viděli kráčet k nim po vodě, začali se bát, protože si mysleli, že to je duch. Když jim Ježíš řekl, kdo je, a vyzval je, aby se nebáli, Petr mu řekl: "Pane, jestli jsi to opravdu ty, přikaž, ať k tobě přijdu po vodě.” 

To, na co se Petr doopravdy ptal, je: "Ježíši, působí tvoje moc skrze mne? Mohu dělat to, co děláš ty?" A když se nad tím zamyslíš, to, že Ježíš Petrovi řekl, aby přišel, vlastně Petrovi ani učedníkům nic nedokázalo. Každý mohl Petra vyzvat, aby vystoupil z loďky na vodu. Jen až Petr opravdu na tu vodu z loďky vystoupil a nezačal klesat, teprve věděli - toto je Boží Syn. A zatímco vykročit ve víře a říct, že potřebuješ pomoct, nikdy není lehké a někdy to může být i trapné, vždycky to stojí za to. Petr byl jediný učedník, který doopravdy kráčel po vodě.

Když byl Ježíš na zemi, udělal něco neuvěřitelného, a já to teprve nedávno začal plně chápat. Přestože ovlivnil tisíce životů přímo svým kázáním, vyučováním a uzdravováním, vybral si jen 12 mužů, kterým se věnoval. Je obrovský rozdíl mezi vyučováním a někomu se věnovat osobně. Věnovat se osobně jako učedníkovi je mnohem víc. Patří do toho učit vlastním příkladem, vést v životních okolnostech, a nakonec někomu pomáhat úplně proměnit život.

Musíš dozrát z duchovně šestiletého dítěte do plně vyučeného dospělého. Epištola Židům 5:12–14 se k tomuto problému vyjadřuje takto: "Po takové době už byste sami měli být učiteli, ale potřebujete, aby vám někdo znovu vysvětloval základní pravdy Božího slova. Jsou z vás kojenci - potřebujete mléko, a ne hutný pokrm. Kdokoli se živí mlékem, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je ještě nemluvně. Hutný pokrm je ale pro dospělé, to jest pro ty, kdo mají smysly zkušeností vycvičené k rozeznání dobrého a zlého.” 

Jako Ježíšovým následovníkům nám nestačí prostě jen chodit jednou za týden do kostela a mít za to, že prožíváme všechno, co pro nás Bůh má. I když prožívat církev v Kristově těle je opravdu součást zdravého života křesťana, Bůh si přeje rozvíjet tě studiem Slova, modlitbou a zbožnými vztahy. V důsledku toho pak zjistíš, že v životě druhých tvůj vliv narůstá. Začneš mít vliv, který jde hlouběji a vede k duchovní zralosti.

Než Ježíš vystoupil do nebe, řekl svých učedníkům: "Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa." (Matouš 28:19-20). 

Ježíš to učedníkům vysvětlil kvůli křtu Duchem svatým, kterého brzy přijmou, protože ten tu pro ně vždycky bude. On bude pokračovat v jejich osobním vzdělávání, dál je povede, a dál je bude milovat. A díky Duchu svatému budou uvnitř kvalifikovaní jít a získávat a vychovávat další učedníky.

O Ježíšovi něco potřebuješ vědět. Ježíš tu pořád je, aby tě vyučoval, vedl a miloval. To tě kvalifikuje k učení se a růstu na tvé cestě s Kristem, a pak k tomu jít a získávat učedníky... dokonce i kdyby to znamenalo, že ti čas od času budou říkat "olizovač hodinek."

Víra je zoufalý skok z potápějícího se člunu lidského úsilí, a modlitba, že tam bude Ježíš, aby tě z té vody vytáhl.
~ Max Lucado

Verš k zapamatování

“Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa." Matouš 28:19–20