Jak v rytmu života najít odpočinekUkázka

Rytmus oslavování

O oslavování se moc často nemluví, dokonce ho nevnímáme tak, že bychom mu měli věnovat význačnou část své pozornosti, ale já se odvážím tvrdit, že to bylo něco, co bylo Ježíšovu srdci drahé. Jak už jsme si řekli, odpočinek, který nacházíme ve výčtu stvoření, může mít hodně blízko k oslavování. A jestli to je pravda, jak lépe vylíčit odpočinek než v tom, co nacházíme v dokonaném Božím díle, spíš než v hledání způsobů společného oslavování? 

V evangelijních výčtech je zřejmé, že Ježíš oslavování přikládal velkou hodnotu. Projdi si první čtyři knihy Nového zákona a sleduj, jak často šel někam jíst, byl na společném jídle, mluvil o jídle (nebo party) a přímo se jich i zúčastnil. Můžeme si Ježíšovo dokonané dílo v srdci uvědomit, když překypujeme radostí s pomyšlením na to, z čeho nás zachránil. My jako lidé víry bychom neměli mít problémy přeladit se na postoj oslavování. 

Z jakéhosi důvodu mnozí následovníci Ježíše--v minulosti i dnes--neprosluli radostí ani svým radostně oslavným vzezřením. Proč nás lidé znají jako nudné a stoické? Možná jsme do života nezařadili rytmus oslavování a tak mu nedovolujeme, aby nám připomínalo, že čeho jsme byli zachráněni.

Často vídáme Ježíše, jak lidem připomíná, že potřebují víru jako dítě. V této myšlence je hladina nevinnosti a čistoty, s níž se ochotně ztotožňujeme. Což je jedna z věcí, o které si myslím, že děti umí neuvěřitelně dobře, ale dospělí na to moc nehrají. Děti vědí, jaké to je mít lehkost duše a schopnost užívat si i maličkostí a cenit si jich. Neuvízly v nebezpečí a výzvách světa, ale svobodně nechávají své čisté srdíčko oslavovat. Nepotřebují zvláštní příležitosti, aby si hrály a uspořádaly si párty. A to je něco, o čem věřím, že Ježíš touží, abychom v důsledku jeho díla prožívali. V našem odpočívání si přeje, abychom překypovali děkováním - jak v anglickém překladu vyjadřuje Koloským 2,7. Chce, abychom "měli život v plnosti" (Jan 10,10). Je o něm zmínka, že si přeje, aby naše srdce překypovala radostí (Jan 15,11; 16,24) a aby naše "radost byla dokonalá." Chce, abychom svobodně oslavovali a hráli si.

Když umíme do praxe zařadit rytmus oslavování, můžeme ostatní přizvat k Božímu příběhu a odpočinku, který nám to vneslo do života. Když pozvu své přátele a sousedy ke stolu a aby se na oslavě přidali k mé rodině, otvírám dveře možnosti, že budu moct říct o důvodu své naděje, kterou mám v Ježíšovi. V podstatě my, následovníci Ježíše a příjemci odpočinku, který pochází od Krista, bychom měli být těmi, kdo pořádají ty nejlepší party a oslavy, protože opravdu máme co oslavovat!

Zařadit do praxe rytmus oslavování přináší perspektivu a postoj oslavování. Když jásáme i nad maličkostmi, naše vděčnost roste a uznávání Božího požehnání v našem životě to průběžně pozvedá. Někdy se ty nejúžasnější oslavy mohou odehrávat v těch nejobyčejnějších oblastech. Oslavit i někoho jiného pomáhá, takže se pak cítí milovaní a přijatí, a současně nám to připomíná, že svět se netočí jen kolem nás. 

Pozvednout druhé a ze srdce je milovat je praxe zrozená z bezpečí, které jsme našli v dokonaném díle Pána Ježíše.