Jak v rytmu života najít odpočinekUkázka

Rytmus meditace

Myšlení dosahuje svého maxima, když zvenčí nic rušivě nezásahuje. Když se rozhodneme meditovat, pomáhá nám to připravit si "uši k slyšení" toho, co by nám Bůh mohl chtít říct. Když se nám podaří pochopit obrovské zalíbení a péči, kterou pro nás Bůh má, vzpomeneme si, že rozhodně touží s námi komunikovat a vejít ve spojení. Když se pokoušíme zaslechnout Boha, pak hluk, spěch a davy lidí můžou být náš největší protivník. Thomas Merton řekl, že "všichni lidé potřebují dostatek ticha a samoty, které jim aspoň příležitostně umožní slyšet hluboko skrytý vnitřní hlas jejich pravého já." Potřebujeme znát svoje vnitřní já dobře, abychom tam mohli pozvat Boha. 

Meditace je založena na uvažování a naslouchání. Když Bible říká, abychom milovali Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou ([Deuteronomium 6:4–5; Matouš 22:37–40; Marek 12:30–31; Lukáš 10:27), myslím, že meditace je klíč k aktivní praxi této pravdy. Když uvažujeme o skutečné pravdě a dopadech Boží velké lásky, kterou k nám má, poskytuje nám to odpočinek.

Mnozí Ježíšovi následovníci jsou možná lehce nedůvěřiví nad myšlenkou meditace kvůli spojitosti s různými jinými náboženskými praktikami. Přesto meditace je plně biblická a hluboce duchovní praxe. Meditaci znali autoři Písma, a v Bibli se objevuje padesát osm krát. Žalm 119:97, Genesis 24:63, Žalm 63:7, Žalm 119:148, a Žalm 1:2 je jen pár známých příkladů, kde je řeč o meditaci. Někteří křesťané mohou být přesvědčeni, že meditace je neefektivní využívání času, ale myslím si, že příklady z Bible ukazují, že je životně důležité toto umění si osvojit.

Věřím, že existují důležité rozdíly, kterých je dobré si všimnout, když v meditování usilujeme o růst. Východní meditace je ve svém jádru pokus o vyprázdnění mysli. Cílem křesťanské meditace je naplnění mysli. Východní přístup je oddělit se od světa a osvobodit se od břemen v naději na nirvánu. Nejde tu o spojení s žádným bohem. Nebezpečí tady toho je fascinace odloučením od světa. Křesťanská metoda říká, že potřebujeme porozumět uprostřed zmatku světa, což vede k bohatšímu napojení na Boha. Jak říká Thomas Merton, "Meditace nemá smysl, pokud není hluboce zakořeněná v životě." Cíl meditace je obdržet vedení v tom, jak se proplétat světem--ne se oddělit a stranit se ho.” . . . [6]

Mnozí z nás se naučili spokojit se s přijímáním Boží řeči z druhé ruky. Máme úžasné kazatele, autory a vedoucí, kteří s námi sdílejí slova svého srdce, která pramení z jejich vlastního tichého času stráveného s Kristem. Ale potřebujeme toužit po vlastním slyšení Božího hlasu. Meditace nás volá, abychom aktivně vstupovali do Boží přítomnosti. My všichni jsme Boží kněží, a meditace je cesta ke slyšení jeho hlasu.

Římanům 5:17 nám připomíná, že spravedlnost k nám přichází z vnějšku, a když se ztišíme, abychom přemýšleli o této pravdě, dostáváme perspektivu. V celé Bibli vidíme příklady toho, jak Bůh mluvil k lidem, protože byli ochotni naslouchat. Touha slyšel Boží hlas a přemýšlet o něm je dar milosti. Potřebujeme se modlit a prosit o ni.

[6] Richard Foster, Celebration of Discipline: The Path to Spiritual Growth (Cesta k duchovnímu růstu) (New York: Harper) 1998.