Jak v rytmu života najít odpočinekUkázka

Rytmus uctívání

Důležitost našeho rytmu uctívání je zakořeněn v Tom, komu věnujeme svou lásku, a zisk pro nás spočívá v pohledu na život, který nám to dává.

To, na čem nám v životě záleží, oslavujeme mnoha způsoby, ať už se jedná o sportovní tým nebo naše přístroje a zařízení či chválení věcí zpěvem, tedy všeho, co náš život nějak významně ovlivnilo. Mnozí se pokoušíme vytvářet rozdíly mezi typy těchto věcí a Božím přijetím, ale čemu věnujeme své chvály, to je indikátor naší skutečné lásky. Pomyšlení na dokonané dílo Pána Ježíše a čirý údiv, že to může být pravda i v našem životě, nás vede do postoje děkování. V žalmu 95:1–3 je: "Pojďte, zpívejme Hospodinu s radostí, jásejme Skále naší záchrany! Do jeho přítomnosti vstupme s vděčností, hlasitými žalmy ho pojďme oslavit! Veliký Bůh je Hospodin přece, veliký Král nad všemi bohy.”

Nikdy jsem nebyl velký zpěvák. Ve chvílích, kdy jsme v kostele měli příležitost pozvednout své hlasy ke společné chvále, vždycky jsem se držel trošku zpátky. Vždycky jsem věděl, že to tak je, ale nikdy jsem se opravdu nezamyslel, proč. Začal jsem Boha prosit, aby mi v srdci ukázal důvody, proč jsem se tomu nikdy nepoddal. Nakonec se ukázalo, že zdroj mého případu byl docela prostý. Překážel jsem sám sobě. Uvědomil jsem si, že jsem byl tak zaujatý svým zážitkem, svým pohodlím a svým hlasem, že jsem zapomněl na základní předpoklad té chvíle. To je vyznávat a vyvyšovat Krále slávy a velebit jeho jméno. Bylo v tom příliš mne, a to v tom srovnání způsobilo, že jsem nezdravě odchýlil svoje zaměření.

Přesunutí a prohloubení mé koncentrace na cíl uctívání mi pomohlo pročistit můj přístup k chválení a přizpůsobit mé chápání jeho přínosu. Mnoho lidí, s nimiž jsem mluvil, vyjádřilo, že je začínají nudit běžné prostředky k prožívání Boha v jejich životě či církvi. To je alarmující, protože víme, že Bůh není zdroj, v němž může vyschnout jeho dobrota a zájem o nás. Spíš potřebujeme hledat to dávné než to relevantní. Můžeme vytvořit toto tajemné a velké spojení uprostřed svého rytmu uctívání.

Vyvyšovat jméno Pána Ježíše prostě proto, kdo je a co udělal, poskytuje velkou důvěru a do snažení mého srdce přináší oslavování. Když zaujmeme postoj uctívání, vede nás to do chápání Boží moci a slávy, a pak nám to pomáhá utišit naši úzkost a touhy. Když vyvyšujeme jeho jméno, zjevuje nám to jiná "jména" nebo věci, kterým jsme doposud věnovali lásku a pozornost. Když vyjdou najevo naše modly nebo jiné oblasti uctívání, můžeme odevzdat to, čím nás drží nebo přitahují, takže jsme osvobozeni k prožívání toho, co pro nás Bůh má. 

Je snadné zabřednout do silně na sebe zaměřeného a sebestředného způsobu života, dokonce i uprostřed církevních zážitků. Můžeme si to udělat tak, že to je celé jen o nás--naše pohodlí, naše preference, i náš čas, který si pro to vyhradíme. Věnovat své srdce rytmu uctívání přesunuje naši perspektivu a vede nás, abychom nezapomínali na důvod toho všeho.