Pokoj s vámi

Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť budou nazváni Božími dětmi. Matouš 5:9

ZAČÍNÁME

Jeden stážista se mě nedávno zeptal: „Co je nejvýznamnější překážkou pokoje v dnešní církvi?“ Okamžitě se člověku vybaví vlna možných problémů: malicherná závist, ambice, které narušují jednotu, domácí neshody, které rozbíjejí manželství a vedou k rozvodům a tak dále. Ale nad tím vším se vynořuje ta potenciálně nejhorší hrozba nepokoje v současné církvi – politická předpojatost, která dává přednost kulturním hodnotám (byť některým docela na místě) před Velkým Posláním.

Mnoho křesťanů dnes spojuje své politické názory se zjevnou přítomností Kristova království a zaujímá stranický postoj, který činí ze sloganů a záchvatů pohoršení ten hlavní způsob, jak se identifikovat. Důsledkem je, že zastánci opačných názorů podle nich nejen že stojí v opozici, ale jsou považováni za ohavné zlo. A taková je nesnášenlivost, který nyní rozděluje lidi na politicky progresivní a politicky konzervativní, a to i v církvi.

Je možné, aby církev k tomuto boji na život a na smrt přistupovala jinak?

ZBOŽNÝ POHLED

Vytvářet pokoj neznamená jen být milý a hodný. Ani to neznamená hasit plameny nenávisti. Je to dokonalý plán Boží pro život ve společenství, kde nám Kristus naplní srdce a který následně prostupuje do světa.

POSTŘEHY

Způsob, jakým Bůh šíří pokoj, připomíná způsob, kterým šíří ospravedlnění – vůči nám, v nás a skrze nás. Ve svém listu Římanům Pavel vysvětluje, že Bůh nabízí pokoj ospravedlněným „skrze našeho Pána, Ježíše Krista“ (Římanům 5:1). Naladění naší mysli na Ducha svatého vede k získání hlubokého rozměru pokoje v nás (Římanům 8:6). A nakonec je naším úkolem dovolit Božímu pokoji proudit skrze nás a usilovat „o to, co vede k pokoji a vzájemnému budování“ (Římanům 14:19). Na této posloupnosti záleží, protože nemůžeme nabízet něco, co ještě nemáme.

Nicméně úzkost nás může obrat o přislíbený pokoj. Zažíváme chvíle strachu a podrážděnosti – možná po dobu dnů, týdnů nebo delšího období – ale díky Bohu to netrvá navždy. Primární a hlubší než tento vnitřní nepokoj je naše identita jako synů a dcer Božích spojených s Kristem, v nichž přebývá Duch svatý. Toto jeho přebývání si podmaňuje naše srdce a vede nás postupně a nezadržitelně k pokoji.

Z praktického hlediska, naše povolání k šíření pokoje je jednoduše veřejnou ukázkou toho, co Duch svatý působí v našich srdcích – kultivuje nás a ukazuje Kristovo dílo.

VYUŽITÍ

Co kdybychom namísto nedůvěry a vnitřních půtek projevovali trpělivost a laskavost a vše snášeli v Kristově jménu (1. Korintským 13:4 a 7)? Co kdybychom se chovali k lidem tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám (Matouš 7:12; Lukáš 6:31)? Co kdybychom si vzali k srdci Pavlova slova „Vaše slova ať jsou vždy vlídná a ochucená solí, ať víte, jak máte mluvit s každým člověkem“ (Koloským 4:6)?

Mohli bychom například dodržovat závazek chránit nenarozené děti a zachovávat Boží plán pro rodinu a zároveň řešit rasovou nespravedlnost a pomáhat chudým? Tento druh vytváření pokoje nevyžaduje, abychom slevili ze svého teologického přesvědčení. Vyžaduje to však, abychom napodobovali našeho ukřižovaného Spasitele, toho, který prokazoval lásku nepřátelům (Matouš 5:44).

Naše postavení jako synů a dcer Božích nás stále více vede k božskému způsobu vytváření pokoje. Takový pokoj nepřichází ani snadno ani lacino, ale Bůh pokoje, který vzkřísil našeho Pána Ježíše z mrtvých, jistě způsobí, aby převládl. (Židům 13:20).