Okuste a vizte

Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť budou nasyceni. Matouš 5:6

ZAČÍNÁME

Všichni víme, jak vypadá hlad. Jako hladová nemluvňata jsme křičeli, a jako hladoví dospělí jsme podráždění, můžeme říci „zuřiví hladem“. Známe také druh hladu, který nás nutí něco obětovat a uspět; hlad, který zaměstnává naše myšlenky, utváří naše vize a posiluje naše ambice. V průběhu času tento hlad formuje naši identitu. Jak lékaři často říkají: „Jsme to, co jíme“, axiom, který je stejně pravdivý v duchovní oblasti

Pokud jsou naší potravou sobecké ambice, dvojakost, materialismus a věrolomnost, pak se tyto kvality nevyhnutelně odrazí v naší osobnosti. Stejně jako člověk závislý na jídle, který nejprve zkonzumuje celé balení brambůrků a pak si ještě přidá velké balení zmrzliny, i my můžeme sklouzávat od mírných morálních kompromisů k hlubším vzorům sebedestrukce, jako je chamtivost, chtíč, závist a ostatní takzvané smrtelné hříchy. Filozof James K.A. Smith zdůrazňuje, že je nezbytné, abychom „léčili“ náš hlad. To znamená, abychom předložili naše nejhlubší touhy a žádosti Kristově nadvládě.

Jsme povoláni hladovět a žíznit po spravedlnosti.

ZBOŽNÝ POHLED

Spravedlnost, o kterou máme usilovat, je Boží vykupující milost – milost, která žehná lidstvu tam, kde to nejvíce potřebuje: ve vztahu k Bohu, v obnově naší duše a ve struktuře společnosti.

POSTŘEHY

Boží spravedlnost projevuje svou nádheru, když vztahuje svou ruku ke spáse. Ježíš zosobňoval tuto spravedlnost, a nyní kdokoli, kdo ho vírou přijme, se může těšit z jeho vykupitelského požehnání. Když Matouš, celník, činil pokání, zakusil Boží spravedlnost a požehnání. Stejně tak nevěstky a ti, kteří byli odmítáni jako „hříšníci.“ Ježíš řekl náboženským vůdcům: „Amen, říkám vám, že výběrčí daní a nevěstky jdou do Božího království před vámi.“ (Matouš 21:31). Můžeme se divit, že ho chtěli zatknout? Do jejich náboženské ekonomiky nyní zasahovalo alternativní království – království Boží.

„Tato požehnání,“ říká teolog Donald Hagner, „se nepřipisují těm, kdo dosáhli úspěchu, ale těm, kdo je přijímají.“ Musíme velmi tvrdě pracovat, abychom odolali přirozenému nutkání najít v sobě něco, co si zaslouží Boží přízeň. Od začátku do konce jsme spaseni božskou iniciativou. Jak jinak si můžeme vysvětlit, že Bůh přijímá zbabělce, jako je Abraham, a cizoložníky a vrahy, jako je David? (viz. Římanům 4:1-8) A také, jak si vysvětlíme svou vlastní víru?

VYUŽITÍ

I když reformátoři bojovali za toto evangelium ospravedlnění pouze vírou, trvali na tom, že naše víra nezůstává sama. Kalvín byl přesvědčen, že „nesníme ani o víře zbavené dobrých skutků, ani o ospravedlnění, které stojí bez nich“. Sjednoceni s Kristem se následně setkáváme s obnovujícím dílem Ducha, které zase přináší ovoce spravedlnosti. (Galatským 5:22–23).

Tímto způsobem Ježíš převrací náš hlad naruby. Taková proměněná osoba, jak říká Martin Luther, „neúnavně pracuje a snaží se ze všech sil prosazovat všeobecné blaho a správné chování každého a.… pomáhá toto udržovat a podporovat slovem i skutkem, příkazem i příkladem.“

Ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, ukážou, že byli uspokojeni, když budou žít stále spravedlivější (i když stále nedokonalý) život. Hladovíš a žízníš po spravedlnosti? Jak se toto nové chtění projevuje ve tvém životě?