Mírnost v nepřátelském světě

Blaze mírným, neboť dostanou zemi za dědictví. Matouš 5:5

ZAČÍNÁME

V roce 1095 papež Urban II. svolal věřící, aby se vypravili na tzv. První křížovou výpravu za osvobození Jeruzaléma od muslimů s heslem „Bůh dá.“ Se stejným křižáckým zapálením se vydalo šířit křesťanství mnoho dobyvatelů (ze Španělska a Portugalska) napříč Amerikami –další příběh brutality v Ježíšově jménu. Také nás napadá třicetiletá válka (1618 – 1648), kdy katolíci a protestanti stáli proti sobě tváří v tvář v boji s primitivními zbraněmi v ruce a výsledkem byly miliony mrtvých.

Tohle všechno nás vede k otázce: Jaká je správná role moci v životě křesťana – je to sešikování „moci shůry“ (Lukáš 24:49), kterou se šíří Boží království v tomto světě?

ZBOŽNÝ POHLED

To, čím pulsuje mírnost, je sebedarující láska Boží. Působivě ji vidíme v Kristu, který za nás položil svůj život. Ale mírnost nesmí být zaměňována se slabostí. Paradoxně lze mírnost definovat jako mírnou sílu, ovládanou Duchem svatým, a ta zdědí zemi.

POSTŘEHY

Dnešní blahoslavenství říká: „Blaze mírným, neboť dostanou zemi za dědictví. (Matouš 5:5). Slovo „dědictví“ naznačuje, že jde o pevné vlastnictví, dar, který nám Bůh vkládá do rukou. Ale co to znamená „vlastnit zemi“? Žalm 37 hovoří o pokorných, kteří zdědí zemi-půdu (v angličtině ‚land‘ a myslí se tím izraelskou půdu). Blahoslavení mírní jsou ti, kdo důvěřují Hospodinu. Odvracejí se od zloby. Trpělivě čekají – a Bůh je odmění zemí zaslíbenou.

Náš dnešní text neříká, že jde o „půdu“ jedné země. Ježíš říká, že mírní zdědí „celou zemi“ (v angličtině ‚earth‘). Boží požehnání bylo rozšířeno na všechny. Teď Boží království patří lidem každého kmene, jazyka a národnosti. Teologové popisují Království jako že „už je a ještě není.“ Úplné dědictví přijde v budoucnu. Ale požehnání už začala, včetně důvěrného vztahu s Bohem … čistého svědomí … pokoje … a duchovního ovoce.

VYUŽITÍ

V celém Kristově království nemáme ani zdaleka dostatek jednotlivců připravených vést Kristovu církev s mírností – to jest mírnou silou, ovládanou Duchem svatým. Místo toho mnozí sedí a čekají, že je povedou jiní, budou rozhodovat a budou pokračovat ve službě. Církev chřadne — a ďábel se chechtá. V takových chvílích zapomínáme, že Kristus je lev, metla bezmocného náboženství, který vyzývá své následovníky k duchovní bitvě.

Abychom pochopili neuvěřitelnou moc mírnosti, musíme se na ni dívat ne jako na mírnost samu o sobě, ale na Pána Ježíše Krista, Krále mírnosti, který ponížil sám sebe až k smrti, a to k smrti na kříži (Filipským 2). S tímto obrazem před očima budeme inspirováni sloužit v církvi i doma s mírnou silou, ovládanou Duchem. Potom svět, který je uvězněn v tolika sporech, uvidí změnu, kterou přináší mírnost oslavující Krista.