Chudoba, která obohacuje

Blaze chudým v duchu, neboť jim patří nebeské království. Matouš 5:3

ZAČÍNÁME

Mike Vetrone byl bývalý drogový kurýr pracující pro mafii, který byl závislý na heroinu. Cítil se úplně sám, byl zdeptaný neustálou hrozbou smrti, pašování se mu omrzelo, a tak v něm vzklíčila myšlenka na konec. Jednoho zataženého rána na jižní Floridě se Mike zastavil v oblíbeném podniku Big Apple Bagel, aby si koupil své poslední jídlo. Ve svém bytě si zapnul televizi, aby mu dělala společnost. V tu chvíli se na obrazovce objevil televizní kazatel a zvolal: "Život tě umí popadnout za límec a srazit tě na kolena."

Mike zesílil zvuk.

"Existují pouta, která svazují každou duši," zvolal dále kazatel, " a ta pouta to je hřích – závislost, z které nás osvobodila Ježíšova smrt a zmrtvýchvstání." Najednou, když televizní hlasatel evangelia vyzval diváky, aby přijali Krista, Mike zjistil, že křičí na obrazovku: "Ano!" V tu chvíli už se necítil sám.

Mike najednou neviděl konec svého života, ale jeho nový začátek.

ZBOŽNÝ POHLED

Když vnímáme svou duchovní chudobu, jsme připraveni přijmout Královo bohatství. Boží království není pro mocné, ale pro zlomené – pro ty, kdo jsou na dně a předstupují před Boha s prázdnýma rukama.

POSTŘEHY

Výraz "nebeské království" je používán v celém Matoušově evangeliu a je to v podstatě synonymum k výrazu "Boží království". Popisuje pravdivý, pokojný, čistý a radostný život, který se uskutečňuje ve společenství s Bohem. Toto blahoslavenství stojí v protikladu k našim modlám – bohům pohodlí, úspěchu a národní hrdosti - a slibuje něco nesrovnatelně většího. Opravdu, tyto modly jsou pouhou bezbožnou a pokřivenou parodií plnohodnotné reality, kterou je Boží království. A tak Ježíš rámuje svá blahoslavenství odkazy na Boží království: "Blaze chudým v duchu, neboť jim patří nebeské království." (Matouš 5:3; srov. 5:10).

Povšimni si, že Ježíš popisuje nebeské království, že patří "jim". Umístění tohoto slova do věty naznačuje, že Boží království je určeno pro tuto konkrétní skupinu, chudé v duchu, lidi zapomenuté a na okraji společnosti. Není pro ty, kdo jsou spokojeni se svým životem a mají všechno stále pod kontrolou. Není pro ty, kdo věří sami v sebe, kdo mají přirozenou schopnost vítězit. Martin Luther pronesl na smrtelné posteli: "Pravdou je, že jsme všichni ubožáci."

VYUŽITÍ

Mnoho Ježíšových současníků očekávalo osvoboditele, někoho jako Jozue nebo David, vojevůdce, který porazí Římany a ustanoví království na zemi. Místo toho On přišel jako přítel výběrčích daní – skupiny zrádců, kteří spolupracovali s politickým nepřítelem.

V souladu s příkladem našeho Spasitele, nemusíme se vždycky bránit nebo mít poslední slovo. Křesťané chudí v duchu mohou žít s očerňováním a nepochopením. Můžeme být jako Ježíš před Herodem Antipou – potichu. Takováto duchovní chudoba je nezbytná, když jsme v pokušení kritizovat našeho „nepřítele“, který smýšlí o nějaké sociální nebo politické otázce jinak.

Jak ztělesníš chudobu v duchu, dokonce i mezi těmi, kdo se chtějí hádat?