Postoje v adventu: Každodenní vánoční zamyšleníUkázka

Když se bojíme, nebo když nás okolní svět přemáhá, naše první reakce bývá utéct a vyhnout se tomu, co nám způsobuje bolest. 

Všichni máme něco, kam se obracíme nejdřív, jestli než jdeme ke Kristu. Může to být televize nebo sociální sítě, jídlo, nebo i jiné slabůstky. 

Tyto věci samy o sobě nejsou špatné, ale když je používáme jako náplast k úlevě, zjistíme, že úleva je jen dočasná. Odpluje jako rybářská loďka přivázaná k valounku. 

V takových chvílích máme tendenci zapomínat, že Bůh od nás není daleko. Že je vlastně v tom s námi. Je v tom všem s námi. V bolesti, zranění, jizvách, zmatku, tápání i otázkách. 

Přemýšlení:

• Jaký zvyk sis vypěstoval, který ti brání vzhlížet ke Kristu ve chvílích, kdy potřebuješ útěchu?
• Kam se obracíš, když cítíš, že tě přemáhá bolest nebo tíha okolního světa? 
• Jakou směrovku si tyto Vánoce můžeš nastavit, aby ti pomohla vyhlížet pro potěšení ke Kristu místo k falešným napodobeninám útěchy?

Bůh je tady a připravený zvednout ti hlavu od napodobenin útěchy a nasměrovat ti pohled k trvalé naději. Dnes se dívej na něj!