NADĚJE, KTERÁ NEZAHANBUJE

Podle Linda Cucci

“Nyní, když jsme ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána, Ježíše Krista. Skrze něj jsme také vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy. A nejen to; chlubíme se i souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost, vytrvalost spolehlivost a spolehlivost naději. Tato naděje není klamná; vždyť Bůh do našich srdcí vylil svou lásku skrze Ducha svatého, jehož nám daroval.”—Římanům 5:1-5 (B21)

Ospravedlnění. Pokoj. Neomezený přístup. NADĚJE! Tohle od Boha v Ježíši máme. Poté, co v prvních čtyřech kapitolách epištoly Římanům apoštol Pavel strávil dost času líčením, jak si nezasloužíme stát před svatým a dokonalým Bohem a jak nás hřích od něj odřízl, čímž nám popsal, jak jsme si před Bohem stáli před příchodem Ježíše, přehazuje výhybku na to, co jsme z milosti dostali ve víře v Ježíše. Otázka je... PROČ?  

Proč by Bůh dával beznadějným, bezmocným hříšníkům, jemu odcizeným (Koloským 1:21) a nepřátelským (Římanům 5:10), takovou milost a ospravedlnění? Existuje jen jediné vysvětlení jednání všemocného Boha ve vztahu k nám: LÁSKA! To vyjasňuje popis jen o několik veršů za dnešním oddílem, v Římanům 5:8: "Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci." Pán ve svojí lásce, ve svém slitování a milosti, nás se sebou smířil ve svém Synovi, "v němž se nám dostalo vykoupení, totiž odpuštění hříchů." (Koloským 1:14).

Ježíš tu věčnou propast přemostil. V jeho milosti dnes máme přístup do svatyně svatých. S nezastřenými tvářemi můžeme přistupovat k Božímu trůnu už ne v hanbě, ale s důvěrou, že nás nikdy neodmítne. Boží Duch v nás je důkaz Boží přebývající lásky!

A díky tomu a jedině tomu... díky Boží LÁSCE jsme ospravedlněni vírou a máme pokoj s Bohem. Už nežijeme pod trestem za hřích, který se nás tak snadno přichytí. Už nás nedrtí tíha beznaděje a bezmocnosti, protože tam, kde hřích překypoval, přišla milost, přikryla to a zachránila, a zahrnula nás neselhávající, nezastavitelnou nadějí. A tato naděje nezklame. Pro naši duši působí jako kotva a připomíná nám, co pro nás Kristus vykonal a ukazuje, co nás v Kristu čeká. A díky této naději se můžeme "chlubit i souženími."

Vidíš to? Tomu, který nás posvěcuje, na našem trápení záleží. Přeje si ta trápení využít k upevnění naší víry, vnitřně nás budovat, posilovat a přitahovat k sobě blíž. On také může poskytnout potřebnou sílu, abychom ve svém úsilí vytrvaly. Rozhodnutí podřídit svou vůli té jeho v nás pěstuje charakter nutný pro reprezentaci Boha ztracenému světu. 

Tak buďme pevné v naději a upírejme zrak na autora a dokonavatele naší víry. Jeho láska vždycky chrání, vždycky doufá, vždycky vydrží. Láska neselhává. 

Zastav se a promysli: Jak Boží láska podněcuje naši naději?

Cvičení: Udělej si seznam toho, jak lidem o této naději můžeš dát vědět.

Modlitba: Poděkuj Pánu za jeho lásku a milost, zdroj naší naděje.