NADĚJE, KTERÁ NEZKLAME

Podle Shara Carara

“králové budou tvými pěstouny a jejich kněžny tvými chůvami. Tváří k zemi se budou klanět před tebou, lízat ti budou prach na nohou a tehdy poznáš, že já jsem Hospodin a že se nezklamou, kdo ve mě doufají.”—Izaiáš 49:23 (B21)

Bohem vyvolený judský národ se ocitl v období malomyslnosti, a když procházeli utrpením, začali pochybovat o naplnění slíbené "smlouvy s lidem o obnovení země." "Bůh mne opustil, a můj Pán na mne zapomněl," tak volali, když se vnořili do pocitů beznaděje a reagovali na svou situaci, místo aby se pevně drželi naděje v lásku svého Boha. 

A to se stalo právě ve chvíli, kdy jim Bůh dal ten slib, který jsme zmínili shora... ten o budoucím Vykupiteli, Mesiášovi, Ježíši Kristu, který přinese zvěst o záchraně a bude světlem všem národům.

Uprostřed utrpení snadno nabýváme dojmu, že nás Bůh zavrhl. Ten rok, kdy měla moje dcera nastoupit do prvního ročníku na vysoké, byl také rokem, kdy jsem nečekaně přišla o práci. Na začátku jsem měla tolik naděje, že se o to Bůh postará a já brzy seženu jinou práci. Jenže s každým dalším měsícem se ta naděje začala rychle vytrácet. 

No, a tak se tato máma samoživitelka ocitla ve stavu malomyslnosti a strachu! Vlny paniky a strachu mne zaplavovaly, nejen sem tam, ale dost často, když jsem začala přehodnocovat datum nástupu dcery na studia. Nemohla jsem si pomoct a lámala si hlavu, jak zaplatím nájem a mnoho dalších účtů, které se mi začínaly hromadit. 

Boží sliby jsem znala. Četla jsem je v Božím slově. Znovu a znovu jsem si je přeříkávala. Úpěnlivě jsem se modlila, a přesto po několika měsících a několika odmítnutých zaměstnáních jsem uvízla u otázky: "Pane, proč jsi mne opustil?" Ztrácela jsem naději v Boha, v jeho sliby i v jeho načasování.

A právě tady se ocitl Boží lid, a právě tady Pán, který slyšel jejich volání, jim připomněl: "Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé zdi mám stále na očích." (Izaiáš 49:16). Jen si to představ! Vyrýt si do dlaní, to je trvalé! A tak ani v momentálních nesnázích Pán nikdy nezapomíná na naše období zápasů, nemocí, nezaměstnanosti nebo nedostatku. Nikdy neopustí ty, kteří v něho doufají. 

Otázka, kterou mi Pán předložil právě v době nezaměstnanosti, je stejná, kterou se zeptá i tebe: "Vložíš svou naději ve mne, zdroj všeho, bez ohledu na to, čím procházíš? Nebo máš svou naději v nějakém člověku či práci?" Když máme naději v Pánu, nikdy nás nezklame. Ve svém čase splní svoje sliby. Je věrný!

Zastav se a přemýšlej: Zeptej se sama sebe: "Mám svou naději ve zdroji všeho, v Ježíši Kristu, nebo v jeho zdrojích, jako je práce nebo lidé?"

Cvičení: Popiš si malomyslnost, kterou procházíš, a popros Pána, aby ti ukázal svou věrnost přitom, jak budeš svou naději v Něm budovat.

Modlitba: Poděkuj Pánu za jeho načasování, věrnost a požehnání v čekání. Popros ho o sílu a narůstající míru víry (Marek 9:24).