NADĚJE V ČEKÁNÍ

Podle Priya Ramsaran

“Byli jsme totiž spaseni nadějí. Naděje, kterou je vidět, ovšem není žádná naděje. Když někdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Když ale doufáme v to, co nevidíme, pak to trpělivě očekáváme.”—Římanům 8:24-25 (B21)

Už jsi někdy měla pocit, že se ti celá situace vymyká z rukou a že tě zaplavuje strach? Před rokem rychlá odvezla mého tatínka v kómatu do nemocnice. Že to není dobré jsem věděla v okamžiku, kdy mamka vyslovila drtivá slova: "Nedaří se mu dobře." Emoce ve mně vybuchly a já se okamžitě modlila: "Pane, prosím, zachraň ho!" 

Chvíle, kdy život stojí tváří v tvář krizi, zklamání nebo ztrátě, začne být zřejmé, že potřebujeme naději - stejně jako teď, kdy jsme se ocitli uprostřed pandemie. Potřebujeme naději, která by nás nesla dál a pomohla projít vším, co se na nás valí. Jak často ztrácíme naději kvůli okolnostem, nebo protože se bojíme, co z toho vzejde. Naději nepotřebujeme, když se všechno daří, ale když to je těžké a nejisté.

Moc se mi líbí, jak nám Pavel nejdřív říká, že nás ta naděje zachránila. Naše věčnost začne být v bezpečí tehdy, kdy se na Ježíše spolehneme, což je ta největší naděje a už to nemůže dopadnout lépe. Bezpečí nám poskytuje důvěra, abychom mohly čelit každé situaci, dokonce i když do toho vstupuje úzkost, osamělost nebo malomyslnost. To je základ naší víry. 

Skoro každé ráno moje dvouletá holčička chodí před dům na zahrádku a sebere tam pár kamínků. Skládá je do úhledných malých hromádek. Necháváme je tam jako připomínky její přítomnosti a šikovnosti. A velmi podobně potřebujeme hromádky naděje, abychom se mohly ohlédnout na svoje příběhy naděje, když se náš velký Bůh projevil, a sdílet tyto nádherné chvíle s ostatními. Když v našem životě vidí Boží ruku, povzbuzuje je to a buduje to velké stavby víry. 

Ale co ty nevyřešené věci v životě, na které dosud nemáme odpověď a ještě se neuzavřely? Jak čekáme, a na jak dlouho? To je ta součást trpělivosti, kterou verš zmiňuje a kdy dochází na praxi. Trpělivost je kapacita přijmout, tolerovat a odkládat potíže utrpení bez toho, že bychom se zlobily nebo nás to drtilo. To vybudovat vyžaduje praxi a opakování. Trpělivost není pasivní. Potřebujeme upírat svůj zrak na Ježíše a zabalit se do Božího slova, kde nacházíme Boží sliby naděje, abychom se v tom procesu na něj mohly spoléhat bez ohledu na dobu trvání.

Do nemocnice jsem za tátou chodila celé měsíce. Musela jsem předávat kontrolu Bohu a cvičit se v trpělivosti. Když se konečně zase vrátil domů, uvědomila jsem si, že naděje vyžaduje velkou víru, trpělivost a vytrvalost. 

Možná potřebuješ naději. Nenech se unavit čekáním. Místo toho se dívej na Boha naděje a konečný výsledek přenechávej jemu. On všechno použije k dobrému - ve svém čase a dokonale.

Zastav se a promysli: Dopřej si čas na promyšlení a poděl se o chvíle naděje, které jsi prožila.

Cvičení: Jsi v situaci, která vyžaduje naději? Jak můžeš v praxi používat trpělivost v čekání? Vypiš si pár veršů, které tě povzbudí, abys zůstala stát a silná.

Modlitba: Popros Boha o trpělivost a jeho sílu v čekání.