PŘESVĚDČENÁ NADĚJE

Podle Gretchen Scruby

“Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou, pevnou a sahající až dovnitř za oponu, kam za nás vstoupil náš předchůdce Ježíš, který se na věky stal veleknězem podle Melchisedechova řádu.”—Židům 6:19-20 (B21)

Klesla jsem do židle v obýváku a zamávala bílou vlajkou kapitulace. Celý den jsem strávila vařením a tvořivě nacházela tichá místa pro děti, aby si pracovaly, zatímco já jim to soudcovala. 

Topila jsem se v té situaci, z čehož ve mně zůstal neklid místo naděje. K modlitbě jsem marně hledala slova, a ani jsem neměla sílu otevřít Bibli. Měla jsem si říct o modlitby, ale můj stresový den mi připadal nedůležitý v porovnání s tím, co museli řešit jiní. Byli jsme doma už přes měsíc a přizpůsobovali se novému řádu věcí kvůli covidu-19. Naštěstí byla naše rodina zdravá, a já byla vděčná, že jsme spolu. Jak bych si mohla stěžovat? 

Nicméně dny plynuly jeden za druhým a napětí se zvyšovalo. Pomyšlení na to, že totéž budu muset dělat i další den, mi vyráželo dech. Vím, že Ježíš se mnou je pořád (Židům 13:5), ale přesto jsem se cítila sama. Proč mi tohle pomyšlení nestačilo k odstranění zoufalství?  

Úplně stejně, jak musí kapitán používat kotvu k zakotvení lodi, zvlášť na rozbouřeném moři, i já si uvědomila, že potřebuji Ježíše, aby mne udržoval pevnou. A tak jsem Boží pravdou začala nahrazovat lži, které mi probíhaly myslí. 1 Petrova 5:7 říká: “Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží.” Ať už řešíme cokoli, Bůh si přeje, abychom to přinášely k němu. 

Ten den jsem zvládla, a věděla jsem, že zvládnu i ten další. Opravdu jsem si hodně přála, aby tohle nové normální už skončilo. Hledala jsem Ježíše, aby změnil moje těžkosti, místo aby měnil mne. Přivlastnit si přesvědčenou naději v Ježíše neznamená, že všechny bouře přestanou. 

Navzdory stále burácejícímu větru mne Ježíš uklidnil, když jsem zařadila pár praktických kroků. Několika lidem jsem řekla, jak mi je a poprosila je o modlitby, častěji jsem si pustila křesťanskou hudbu, abych přemohla pozdvižení u nás doma, a zaměřila jsem se na svá požehnání a jak mohu já žehnat druhým.

A ze všeho nejdůležitější, teď v průběhu dne přemýšlím nad Božím slovem. Když jsem byla celý měsíc doma, začala jsem biblický deník - prostě jsem si ho potřebovala otvírat. Sotva jsem tušila, že si mne Bůh připravoval na to, až budu v tomto období vyčerpaná.  

“Takto poznáme, že patříme pravdě, a ujistíme své srdce před ním. Kdyby nás odsuzovalo naše vlastní srdce, co teprve Bůh, který je větší než naše srdce a ví všechno!.”—1 Jan 3:19-20 (B21)

Zastav se a přemýšlej: Strhla se ve tvém životě bouře, v níž usiluješ, aby Ježíš tvou situaci změnil? Pozveš ho dál, aby tě uprostřed toho všeho utišil?

Cvičení: Napiš si Židům 6:19-20 a medituj o tom. Připomeň si, že Ježíš je tvoje kotva naděje, i když žádnou naději necítíš.

Modlitba: I dál se přimkni k Ježíšově naději, poslouchej křesťanskou hudbu, udělej si seznam, za co jsi vděčná, a řekni si o modlitby. Nejsi sama. Ježíš je s tebou a vidí všechno, čím procházíš.