SPOČINUTÍ V NADĚJI

Podle Margarita Perez

“Jen v Bohu, duše má, odpočívej, od něj přichází moje naděje.”—Žalm 62:5 (B21)

Jako nezadaná žena, která tedy žije sama, se každý den budím do mlčení tichého domova. Nicméně jak den pokračuje, moje emoce a okolnosti mi v srdci i v hlavě dost hlučí. Když se tohle stane, začnu konverzovat. Některé ty rozhovory vedu sama se sebou a přitom si připomínám Boží sliby, jiné rozhovory vedu s Bohem a tam mu vylévám srdce ze všeho smutku, který prožívám ve chvílích, kdy mám pocit, že život nejde podle mých představ. 

V dnešním biblickém oddílu sledujeme Davida, jak mluví se svou duší, čili se svým vnitřním člověkem. Na začátku Žalmu jsou pravdivá slova: "Jen v Bohu..." Spousta lidí vloží svou naději v Boha plus někoho či něco jiného, ale naše naděje by měla být jedině v Bohu samém! Čím víc nám Bůh stačí, tím lepší budou naše rozhodnutí.

David sám sobě připomíná Boží vlastnosti, a pak si před Bohem vylévá ztrápené srdce. Dál osloví svou vlastní duši výzvou k tichému čekání. A tady bychom se měly poučit. I my můžeme ztišit své emoce a nejistoty a rozhodnout se v tichosti přebývat v Bohu, v jeho neproměnné podstatě, v jeho neochvějné lásce a moci, ale hlavně v jeho prozřetelnosti a svrchovanosti.

Po celou cestu své víry ses držela ruky svého Zachránce. Zažila jsi jeho neselhávající přítomnost. Zakusila jsi, jak vyslýchal tvoje modlitby a utíral ti slzy. Mnohokrát za tebou přišel a vším tě provedl. A přesto dnes možná zjišťuješ, že jsi plná pochybností, a tak je pro tebe těžké zachovat si naději.

Jestli je to tak, dej sama sobě čas a ztiš své emoce, pozvi svou duši k tichému čekání a tiše se odevzdej Pánu Ježíši. Můžeš věřit jeho lásce a jeho plánům s tebou bez vyplašených pokusů donutit situaci, aby se vyvíjela podle tvých představ.

Naděje znamená očekávat na Ježíše, že bude dělat zázraky a bude na tebe reagovat. Doufat v Boha znamená upnout své srdce na Boží slovo. Čím víc budeš přemýšlet o Božích slibech, tím méně prostoru poskytneš pochybám a strachu.

Nech svou naději v Boha být kotvou tvé duše, jistou a pevnou.

Zastav se a promysli: Upnula ses víc na to, co čekáš, místo na to, koho čekáš?

Cvičení a modlitba: Napiš si modlitbu, v níž Bohu vylíčíš, co ti brání zakotvit v něm svou naději.