"Tam, kde jsem v koncích" podle Kyle IdlemanaUkázka

Protruchlit se ke štěstí

Říká se, že život je jen sen, ale jestli je to tak, příliš často se v něm probouzíme. Vsadím se, že jsi takových probuzení taky asi pár zažil. Myslím tím ty chvíle, kdy život plyne jako na výletní plavbě, a pak se z ničeho nic něco přihodí a ty ses najednou ocitl na hodně krkolomné cestě. I já se ocitám v koncích, když moje sny končí ve slepé uličce.

Působí to následovně. V takto překvapivých dnech si utrpení udělá v našem duchu prostor, abychom poznali a zakusili požehnání Božího pokoje a jeho přítomnosti. Bez utrpení prostě nemůžeme poznat Boží útěchu. V truchlení prožíváme požehnání Boží přítomnosti.

Eugene Peterson v překladu Bible "The Message" parafrázuje Matouše 5:4 takhle: “Jsi požehnaný v prožívání, když jsi ztratil to nejdražší, co jsi měl. Jen tehdy tě může plně vzít do náručí Ten, který ti je nejdražší.”

Když jsi v koncích, máš příležitost prožívat Boží přítomnost jako nikdy předtím. Možná jsi svíral v náručí něco úžasného a přišel o to. Ale neexistuje nic, co by se dalo přirovnat k Boží náruči.

Lidé se často modlí za vnější změnu, a přitom Bohu mnohem víc záleží na změně uvnitř. Lidé se modlí za své touhy a pak si víc a víc uvědomují, že Boží vyslyšení se projevilo v tom, co potřebují.

Také existuje truchlení, které je naší reakcí na hřích v nás i světě kolem. To první truchlení inspiruje vnější spoušť. Ta pramení z naší vlastní vnitřní devastace--hříšnosti, která páchá chaos v nás, na našich milých i na světě kolem nás. Celé Písmo protkává spojení mezi truchlením nad hříchem--každým druhem hříchu--a přijímáním Božího požehnání. Izrael často společně truchlil jako národ, a jako národ přijímal i Boží požehnání.

Takže abychom si to vyjasnili. Zase zhřešíš. Každý hřeší. A pořád budeš váhat čelit truchlení. Každý to tak má. Jen si uvědom, že když váháš plakat nad svým hříchem, také zpožďuješ Boží požehnání. Neexistuje jiný způsob, jak získat požehnání, kromě zármutku nad hříchem, který požehnání předchází.

Co když se svému hříchu postavíš tváří v tvář právě dnes a vkročíš do období skutečného truchlení? Co když strávíš nějaký čas meditací, modlením a truchlením nad hříchem ve světě kolem sebe?

Než o tomto všem budeš přemýšlet, uvědom si jedno: změní tě to. Dramaticky to změní tvůj pohled na sebe samého a na tvůj svět. V podstatě se rozhoduješ vidět věci z Boží perspektivy, zevnitř ven, a to nemůžeš, aniž bys začal být trošku víc jako Kristus.

Je to volání na hony vzdálené víře "měj se dobře", kterou máme sklon kázat. Uvědomuji si to. Není to příliš živé ani nabité energií, ale přibližuje se to pravdě a je to jediná cestička k nejhlubší a nejplnější radosti, kterou ti Bůh nabízí. Půjdeš údolím stínu, ale slibuji ti jedno: nikdy nepůjdeš sám.