"Tam, kde jsem v koncích" podle Kyle IdlemanaUkázka

Milý já

Milý já,
znám tě od nepaměti. Jednou jsem slyšel, že "některý přítel přilnul víc než bratr" (ČSP) a ano, to jsme my, přestože pochybuji, že právě tohle má to přísloví na mysli. Byl jsem si blízko s řadou lidí, ale ty a já? Jsme propojeni.

Při pohledu zpátky je fér říct, že jsem s tebou jednal docela dobře. Vlastně častěji, než mohu spočítat, jsem ti dával přednost před čímkoli a vším ostatním. Souhlasíš?

Jak jsme vyrůstali, pokoušel jsem se zajistit, abys byl vždycky v první lajně. Dohlížel jsem na to, abys dostal ten největší kousek dortu, nejlepší parkovací místo, nejpohodlnější židli všude, kde jsme se ocitli.

Ve škole jsem si všímal maličkostí, které se ti líbily, a tak jsem po nich šel. Vždycky jsi měl rád pozornost, a tak jsem dělal všechno možné, abys ji získal. Pořád máš rád světla ramp, a tak jsem manévroval tak, abys zůstával v jejich záři. Když teď máme internet, mám k dispozici ještě víc prostředků. Dávám tam jen obrázky, na nichž vypadáš fakt dobře. Každý si bude myslet, že jsi ztělesněný sen. Podíval ses na příspěvky a komentáře na tvou adresu? Když jsi zápasil nebo prodělával těžké období, ze všech sil jsem se snažil uchovat to v tajnosti. Snažil jsem se, abys byl šťastný.

Samozřejmě bylo trošku lehčí udržovat tě šťastného ještě když jsi byl malý nezbeda. Stačila na to prostá ukázka záchvatu vzteku. Ale jak jsme rostli, musel jsem být poněkud diskrétnější. Chtěl jsi pořád jen vyhrávat a aby bylo po tvém--a přitom vypadat pokorně a skromně. To už je ošidné! A to nemluvím o tom, že to unavuje.

A samozřejmě, nezdá se, že by ti záleželo na nudných věcech jako třeba placení účtů a z toho plynoucích důsledcích, ani na tom, co bude zítra. Řekl jsem určitým lidem o tobě víc než jen pár drsných slov, ale tys mne nikdy nevaroval, že to způsobí takový binec. Nikdy jsi mi neřekl, že nemůžu říkat to, co jsem řekl.

Mé milé Já, miluji tě. Ale nemůžu pořád žít jen pro tebe. Vždycky jsi trval na tom, že když tě budu udržovat šťastného, budu šťastný--že to je takhle jednoduché. Ale víš co? Ono to takhle jednoduché vůbec není! A nikdy ani nebylo.

Já, nechal jsem tě řídit, sedět na místě řidiče, ale je jasné, že se ti nedá věřit. Trváš na tom, že znáš cestu, po které bychom měli jet, ale jako kdyby ta cesta vždycky byla slepá. Podíval jsem se na jiné možnosti a rozhodl jsem se vydat jinudy. Tou cestou, co je úzká a náročná a mnozí se po ní nepustí, ale přesto vede ke skutečnému a hojnému životu. Nicméně, a tohle nejde říct nějak snadno, nemůžu se tou cestou vydat, kdybych si tě vzal s sebou.

Takže, mé milé Já, tohle je tvůj konec.

Upřímně tvůj,
Já