ZášťUkázka

Odpustit Bohu

Všichni jsme to pocítili, že? Zdá se, že se nic nedaří a my Bohu klademe jednoduchou otázku: Proč se tohle děje mně? Po tom všem, co jsem pro tebe udělal?! 

Někdy se naše očekávání toho, co by Bůh měl, liší od toho, co dělá. Ale kdyby Bůh plnil všechna tvoje očekávání, nebyl by to Bůh, ale tvůj osobní asistent. 

Tohle nikdo nevěděl lépe než Jan Křtitel. Seděl ve věžení jen proto, že se Herodes naštval, že mu Jan zkritizoval volbu vztahů. A Jan pravděpodobně čekal. Čekal na Ježíše. Vždyť, konec konců, proč by Ježíš neměl přijít a zachránil ho?

V Matoušovi 11:3 se Jan Ježíše ptá: "Jsi Ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?"

Jinými slovy: “Jsi opravdu ten, kdo o sobě říkáš, že jsi? Jsi skutečně Mesiáš? Protože se zdá, že kdybys opravdu byl, já bych neseděl tady v té špinavé vězeňské kobce.”  

Když tohle čtu, čekal bych, že se Ježíš vítězně předvede, zboří zdi vězení a Jana vysvobodí. (To zní jako úžasný text pro chvály, že?)

Místo toho Ježíš říká:

“Jděte a vyprávějte Janovi, co tu slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví vstávají a chudým se káže evangelium.” Matouš 11:4-5

Na Janovu otázku neodpovídá přímo "ano" nebo "ne", ale myslím, že jakmile tohle Jan slyšel, věděl, že Ježíš je Mesiáš. Vždyť konec konců jak by slepí mohli vidět, hluší slyšet a mrtví vstávat k životu?

Pak Ježíš dodáva něco, co všechno mění a spěje k tomu, že to všechno postaví na hlavu.

Dodává: “A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje." Matouš 11:6

Hm, cože?

Myslel bych si, že Ježíš mohl říct: "Blaze tomu, kdo neupadne do hříchu." Ale to neřekl. Jiný překlad toho verše zni: "Blaze těm, kdo se nade mnou neurazí.”

V podstatě Ježíš řekl, že jsi požehnaný, čili blaze tobě, když tě neurazí Boží jednání - nebo někdy zdánlivé Boží nejednání.

Opravdu, je pro mne těžké to nějak myšlenkově zpracovat. Ježíš říká, že některé lidi zklame, že nebude jednat. Manželsví se nakonec rozpadlo. Rakovina se neuzdravila. Tvůj marnotratný syn se nevrátil. Jan Křitel skončil ve vězení, kde ho sťali.

Naše okolnosti nejsou nezbytně odrazem Boží dobroty, ale jeho přítomnost ano. Jsi požehnaný, je ti blaze, když se na Boha můžeš spolehnout v údolí dokonce i potom, kdy jsi ho viděl jednat na horách. Někdy to požehnání tady je, aniž by došlo k posunu či průlomu. A tak když Bůh nejedná tak, jak čekáš, je v pořádku cítit frustraci. Je v pořádku se ptát, pochybovat, nebo dokonce zápasit. 

Ale je ti blaze, jsi požehnaný, když se nad Bohem neurazíš a místo toho s ním trávíš čas - kdy mu odpouštíš, prožíváš jeho přítomnost a miluješ ho pro to, kdo je, nejen pro to, co udělal či dělá. 

—Jordan, pokračuj od frustrace k odpuštění 

Modlitba: Bože, je mi moc líto, jak jsem s tebou jednal. Jako kdybys byl asistent místo Zachránce. Pomoz mi odpustit ti, že jsi ne vždycky naplnil má očekávání a odpusť mi, že jsem svá lidská očekávání vkládal na tvou bezmeznou moc. V Ježíšově jménu, amen.