Abraham: Otec víry

Od Dannyho Saavedry

"A když jste Kristovi, jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení."—Galatským 3:29 (B21)

Jak již víme ze včerejšího dne, Bůh stvořil dokonalý svět. A šestého dne stvořil k obrazu svému, pro sebe, své děti - jako korunovační klenot celého stvoření. Následně se událi hrozné věci, když se Adam s Evou dopustili vzpoury vůči Bohu, a tak se do světa dostal hřích a smrt. Ale tímto náš příběh nekončí. Bůh naplánoval východisko. S přicházející smrtí, nám náš úžasný a milosrdný Bůh dal také zaslíbení života.

V třetí kapitole Genesis nám Bůh vysvětluje jaké důsledky má naše vzpoura. Žena bude zažívat bolesti a šílené úsilí, aby přivedla nový život na svět... mluvíme o příchodu nového života. A símě tohoto nového života rozdrtí hlavu zlému hadovi (Genesis 3:15). John Gill ohledně tohoto napsal: "Mesiáš, význačné símě ženy, zraní hlavu toho starého hada, ďábla, a tím ho zničí... zlomí a zmaří všechny jeho intriky a zničí veškerou jeh práci, rozdrtí celou jeho říši, zbaví ho autority a nadvlády a především jeho moc nad smrtí a jeho tyranii nad těly a dušemi lidstva. A to vše bylo vykonáno skrze Krista, když se stal člověkem."

Dnes se budeme zabývat mužem víry, kterého si Bůh vyvolil, aby skrze něj přivedl na svět zaslíbené símě. Jmenoval se Abraham, jinak známý jako otec víry. Asi se ptáš sám sebe: "Proč si Bůh vyvolil Abrahama?" "Co na něm bylo tak zvláštního?"

Poprvé se setkáváme s Abrahamem, potomkem Šéma, v Genesis 12. Tady mu Bůh říká, aby se sbalil a odešel ze svého domova a nechal vše za sebou, aby se oddělil od svého příbuzenstva a cestoval do cizí země. Zajímavé je, že Abraham ani nevěděl do jaké země. Bůh mu řekl, aby šel do země, kterou mu ukáže (Genesis 12:1). A s tímto obrovským povolání přišlo i zaslíbení: "Učiním z tebe veliký národ... Všechny rodiny země dojdou požehnání v tobě" (Genesis 12:2–3 B21). A je to právě tato chvíle, kdy si ho Bůh vyvolil. 

Nebylo to proto, že Abraham byl mimořádný, talentovaný nebo spravedlivý. Bůh si vybral Abrahama, protože věděl, že Mu bude Abraham poslušný. John McArthur napsal: "Jakmile pochopil, co mu Bůh říkal, začal se balit. Byla to okamžitá poslušnost. Možná to zabralo několik dní, nebo možná dokonce týdnů nebo měsíců, aby dokončil poslední přípravy na cestu, ale v jeho mysli už dávno vyrazil. A od té doby všechno, co dělal se otáčelo okolo poslušnosti Božímu povolání." 

Jakub 2:23 (B21, zvýraznění přidáno) říká že, "‘Abraham uvěřil Bohu, a to mu bylo počítáno za spravedlnost’ a byl označen za Božího přítele". Když bylo Abrahamovi 75 let, odpověděl na Boží volání a odešel se svou rodinou. Zajímavou věcí na Božím zaslíbení o velkém národu a požehnání celému světu skrze Abrahamovo potomstvo bylo to, že Abraham a jeho žena Sára neměli žádné potomky. Jak by mohl Bůh učinit veliký národ z bezdětných manželů? Abrahama to překvapilo taky! Takže Bůh odhalil svůj plán a řekl Abrahamovi, že bude mít syna, že jeho potomci budou početnější než hvězdy na nebi! A hádej co? Přes to všechno, navzdory logice a okolnostem, Abraham věřil Bohu! 

Příběh Abrahama nás učí naši roli v Božím plánu vykoupení. Není to o práci, ale o víře a chvále. V Genesis 12 Abraham přijal vírou zaslíbení a vzápětí potom postavil oltář, místo uctívání. Proč? Protože jasně chápal, že ani jeho přímost před Bohem ani zaslíbení, která mu Bůh dal, nezáviseli na tom, kým byl, ani na tom, co dokázal, ale na Boží věrnosti. 

Během dnešního dne si vzpomeň, jakou moc má chvála Bohu za to, kým je, a za sílu, kterou ti dává. Stejně jako to vidíme u Abrahama, není to o tom, co můžeme udělat, ale o tom, co udělal On. Takže věř jeho zaslíbením a chval Ho, protože všichni jsme se vírou v Krista Ježíše stali Božími dětmi. Všichni, kdo jsou pokřtěni do Krista, se do Krista oblékli... A když jsme Kristovi, jsme símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení (Galatským 3:26–27, 29).