Jaké je to krásné jméno

od Dannyho Saavedry

"Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je."—Jan 1:1–3 (B21)

Co je ta první věc, kterou se o někom dozvíš při seznámení? Jeho jméno! Proč? Protože jména nám pomáhají si lidi pamatovat, identifikovat je, vědět, s kým komunikujeme, nebo o kom mluvíme.

Kdysi dávno měla jména svůj význam. Dnes hodně lidí pojmenovává svoje děti podle toho, jaké jméno si myslí, že je hezké nebo cool nebo populární, málokdy víc zkoumají jeho původ nebo etymologii nebo jeho kulturní význam a dědictví. Za starých časů se jména dávala pro jejich mimořádný význam. Izák ("on se směje") byl tak pojmenovaný kvůli smíchu Abrahama a Sáry, když jim Bůh řekl, že budou mít ve svém pokročilém věku syna. Jákob ("on chytá patu") to jméno dostal proto, že když se narodil, "rukou držel Ezaua za patu" (Genesis 25:26 B21).

Jména v Bibli byla opravdu významná, protože nám často o člověku něco říkala. To platí zejména o Bohu, každé z Jeho jmen má obrovský význam. Od El Shaddai po Jehovah-Raah, nám každé Boží jméno v Bibli o Něm něco odhaluje. A ze všech jmen daných Bohu v Bibli to nejzajímavější a naprosto jedinečné musí být právě to, které mu je připsáno v Janovi 1:1 (B21, zvýraznění přidáno): "Na počátku bylo Slovo..."

Řecký výraz, který tu vidíme pro Slovo je logos. Pojem logos představuje mocnou, složitou a nádhernou myšlenku. Nejjednodušší způsob, jak vysvětlit řeckou filozofii za ní, je, že logos je příčina nebo nevyslovené odůvodnění něčeho. Tento pojem v podstatě popisuje sbírku věcí složených dohromady v myšlence a vyjádřených slovy. Je považovaný za univerzální rozum vlastní všem věcem; svazující zákony, které udržují veškerou existenci.

V hebrejské kultuře tato myšlenka vyjadřuje dynamickou sílu Boží vůle. Často používají výraz memra—slovo odvozené od aramejského slova pro "mluvit"— aby popsali Boží tvůrčí činnost a vůli.

Pochopení tohoto pojmu, stejně jako terminologie použité v Janovi 1:1, nás vede zpět ke zprávě o stvoření v Genesis 1. Tam vidíme, jak Bůh promlouvá, a poté všechno ve vesmíru začne existovat. Židům 11:3 (B21, zvýraznění přidáno) toto dále vysvětluje, když říká: "Vírou rozumíme, že vesmír byl stvořen Božím slovem, takže to, co vidíme, nevzniklo z ničeho viditelného."

Takže v Janovi 1:1 (B21), když se píše: "Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo bylo Bůh," apoštol nám říká, že Ježíš Kristus, Boží syn, je živoucí ztělesnění Božího Slova. On je Bohem v těle a krvi, je obrazem (eikón: vrcholným vyjádřením, odrazem a zobrazením; přesným obrazem) neviditelného Boha (Koloským 1:15). To On vyslovil na počátku vůli Pána při stvoření (Genesis 1:1–2; Žalmy 33:9; Židům 11:3). On je povahou, srdcem, vůlí a myslí Boha Otce odhaleného světu. On je, jak Řekové věřili, univerzální rozum vlastní všem věcem (Jan 1:3); svazující zákony, které udržují veškerou existenci (Koloským 1:15–17).

A představ si, Jan 1:14 (B21) říká, že Slovo, Ten, který drží vesmír pohromadě a skrz kterého vzniklo všechno stvoření, "se stalo tělem a přišlo žít mezi nás." A o tom je celé vánoční období. Bůh se stal člověkem! Miluje nás tak moc, že opustil nebe, aby nám umožnil se do nebe dostat a strávit s Ním věčnost! Proto v Matoušovi 1:23 (B21) čteme, jak anděl říká Josefovi, "dají mu jméno Immanuel" (což znamená "Bůh je s námi"). Syn Boží byl poslán, aby odhalil myšlenky a srdce svého Otce—Jeho svět—celému světu... a aby nás zachránil. Proto anděl Josefovi říká, aby Mu dal jméno Ježíš (Ješua, tj. Hospodin zachraňuje), "neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů" (Matouš 1:21 B21).

Až se za pár dní budeme připravovat na oslavu Vánoc, vzpomeňme si, že Immanuel, náš milovaný Ježíš, to věčné Slovo, náš Král a Zachránce, přišel na zemi, abychom mohli Boha hluboce poznat a osobně zažít Jeho přítomnost, abychom mohli být zachráněni. Přišel dobrovolně, aby nám dal "právo být Božími dětmi" (Jan 1:12 B21). Zítra se dozvíme, proč musel Bůh přijít...