Římanům 8

Život v Duchu

1Nyní tedy není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši [a nechodí podle těla, ale podle Ducha]. 2Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě#var.: tě osvobodil od zákona hříchu a smrti. 3Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli#ř.: skrze tělo tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu a jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle, 4aby byl požadavek#n.: právo Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla,#n : nežijeme tělesně; 1K 3,3; 2K 10,2n ale podle Ducha. 5Ti, kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha. 6Myšlení těla znamená smrt, myšlení Ducha život a pokoj. 7Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže. 8Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit#J 8,29; 1K 7,32; Ko 1,10; 1Te 2,4.15; 2Tm 2,4; He 11,6; 1J 3,22; (srv. h. vazby “činit to, co je dobré v očích H.” – Dt 6,18 a “který je dobrý před ním” – Kaz 2,26; srv. Ž 103,21) nemohou. 9Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha,#n.: Ducha ten není jeho. 10Jeli však Kristus ve vás, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch je živý#ř.: život kvůli spravedlnosti. 11Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil [Ježíše] Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.

12Nuže tedy, bratři, jsme dlužníky, ale ne těla, abychom podle těla žili. 13Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít. 14Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni#ř.: voděni; Ga 5,18 Duchem Božím, jsou Boží synové. 15Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! 16Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem,#n.: dosvědčuje (dosl. spolusvědčí) našemu duchu že jsme děti Boží. 17Jsmeli však děti, jsme i dědicové -- dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, abychom spolu s ním byli také oslaveni.

Budoucí sláva

18Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která na nás má být zjevena. 19Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží a očekává zjevení Božích synů-- 20neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal -- a má naději, 21že i ono#ř.: tvorstvo samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody#ř.: do svobody slávy Božích dětí. 22Víme přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu. 23A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme, očekávajíce synovství, to jest vykoupení svého těla. 24V té naději#n.: K té naději; 1Te 5,8 jsme byli zachráněni; naděje však, kterou#tzn. předmět té n. je vidět, není naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?#var.: doufá 25Ale doufámeli v to, co nevidíme, očekáváme to s vytrvalostí.

26A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se [za nás] přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit slovy.#n.: nevyslovitelnými 27A ten, který zkoumá srdce, ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha#tzn. podle Boží vůle nebo Božím způsobem přimlouvá za svaté. 28Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému,#var.: Bůh všechno řídí k dobrému těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí. 29Neboť ty, které předem poznal,#11,2; Mt 7,23; 1K 8,3; 2Tm 2,19; 1Pt 1,2; [poznání člověka Bohem v h. = vyvolení (Ex 33,12; Jr 1,5p)] také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími; 30které předem určil, ty také povolal; a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.

Co nás odloučí od Boží lásky?

31Co tedy k tomu řekneme? Jeli Bůh pro nás,#n : s námi; Ž 118,6p; Mt 1,23 kdo je proti nám? 32On#ř.: který neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno? 33Kdo bude žalovat na Boží vyvolené? Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje! 34Kdo je ten, který je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a byl i vzkříšen [z mrtvých], je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! 35Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? Soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? 36Jak je napsáno: "Celý den jsme pro tebe vydáváni na smrt,#ř.: usmrcováni / umrtvováni pokládají nás#ř.: byli jsme položeni za ovce určené na porážku." 37Ale v tomto všem dokonale vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. 38Jsem přesvědčen, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci, 39ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Actualmente seleccionado:

Římanům 8: CSP

Destacar

Copiar