Římanům 7
7
Přirovnání Zákona k manželství
1Což nevíte, bratři -- vždyť mluvím k těm, kteří znají Zákon -- že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ? 2Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu muži; jestliže však její muž zemře, je tohoto#ř.: od mužova zákona zproštěna. 3Nuže tedy, pokud je její muž naživu, oddáli se jinému muži, bude prohlášena za cizoložnici. Jestliže však její muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži. 4Právě tak, moji bratři, jste i vy zemřeli#ř.: byli umrtveni Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, abychom přinesli ovoce Bohu. 5Neboť když jsme byli v těle,#tzn. v přirozeném neobnoveném stavu (srv. 8,8n; Ef 2,11) působily v našich údech hříšné vášně probouzené Zákonem, aby#n.: takže; n.: abychom přinesli přinesly ovoce k smrti. 6Nyní však jsme byli zproštěni Zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli pevně drženi, takže sloužíme#n.: abychom sloužili (ř.: slouž. jako otroci) v novotě Ducha, a ne ve zvetšelosti litery.
Zákon odhaluje hřích
7Co tedy řekneme? Je Zákon hříchem? Naprosto ne! Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: “Nepožádáš.” 8Hřích využil příležitosti, které se mu dostalo skrze to přikázání, a probudil#ř.: vypůsobil ve mně veškerou žádostivost; bez Zákona je totiž hřích mrtev. 9Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil, 10a já jsem zemřel. I ukázalo se,#ř.: bylo shledáno že přikázání, které mělo být k životu, bylo mi k smrti. 11Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal mě a skrze ně mě zabil. 12A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.
13Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby#n.: a tak se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným. 14Neboť víme, že Zákon je duchovní, já však jsem tělesný, prodaný do otroctví hříchu.#ř.: pod hřích; 3,9 15Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím. 16Činímli však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý. 17Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá. 18Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne.#var.: nenalézám 19Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž#ř.: + dělám zlo, které nechci. 20Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá. 21Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při#n.: nabízí se mi mně zlo. 22Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím. 23Vidím však jiný zákon ve svých údech,který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu,jenž je v mých údech. 24Já nešťastný#n.: ubohý; Zj 3,17 člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti? 25Bohu buď dík#var.: děkuji; 6,17 skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu.
Actualmente seleccionado:
Římanům 7: CSP
Destacar
Compartir
Copiar
¿Quieres guardar tus resaltados en todos tus dispositivos? Regístrate o Inicia sesión
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.
