Den 16

První Královská kapitoly 17-19 popisují několik momentů, kdy Bůh použil Eliáše k zázračnému zaopatření, uzdravení a vítězství pro něj i pro další. Po prožití těchto zázraků Eliáš už měl mít nějakou důvěru, ale jeden vzkaz od zlé královny Jezábel:"Skoncuji s tebou jako ty s nimi!" ho přiměl, aby vzal nohy na ramena a prchal o život.

Jak mohla být tato existenční hrozba odměnou za jeho věrnou poslušnost Boha? Místo aby vítězně kráčel, cítil se vyčerpaný a bál se.

S blížícími se svátky možná můžeme cítit úzkost, když vyhlížíme nepříjemné společenské situace nebo napětí rodinných setkání. Možná někdo, koho znáš, se tě často pokouší obviňovat, podrazit ti nohy nebo ti dokonce vyhrožovat. Protože to tak vždycky dělá, přemýšlíš, jak se mu úplně vyhnout, nebo aspoň čas s ním omezit na minimum, aniž bys urazil zbytek rodiny.

Jak se na to můžeme připravit?

Eliáš utíkal 40 dnů, až doběhl k hoře Oréb, zoufale se modlil a čekal, že se mu Bůh ozve. Boha neslyšel v zemětřesení, ve vichru ani v ohni. Boží hlas slyšel v jemném tichém šepotu.

Bůh s námi fyzicky netřese, aby upoutal naši pozornost, neodvane nás svou mocí, ani nás nespálí v žáru té chvíle. Ne, ale čeká, až všechno ostatní odložíme a zklidníme a ztišíme před ním své srdce.

Podobně jako to, čemu čelil Eliáš, i to, s čím se setkáváme my, může být emočně vyčerpávající, vysilující a prolezlé úzkostí. Ale Bůh věděl, proti čemu Eliáš stál, a také ví, co řešíš ty.

Bůh může dát směr a plán akce, ale jeho hlas přichází jako jemný a tichý šepot, a tak je nám k prospěchu ztišit se natolik, abychom ho slyšeli.

Krok činu: Jako Eliáš, umíš poodstoupit a ztišit hlasy v hlavě, ať už úzkost, hrozby nebo obvinění? Můžeš chvilku jen tak dýchat a do svého prostoru Pána pozvat? Popros ho, aby ti ukázal, jak přinášet život, lásku a naději lidem kolem sebe v tom, když se teď připravujeme oslavovat narození našeho Pána Ježíše!