Úvod

Ježíš přišel na zem proto, aby zachránil lidstvo z hříchů. Poskytuje milost za milostí pro všechna období života. Každé Vánoce si s údivem a úžasem připomínáme, jak se pokořil, aby si nás k sobě přitáhl. Tento plán je navržen tak, aby tě provedl dopadem Ježíšova narození na tvou budoucnost, přítomnost i minulost. V životě není ani jediná stránka, ke které by jeho nadčasový div nemohl dosáhnout a uzdravit ji!

Den 1

Už sis někdy lámal hlavu, proč Ježíš řekl, že bude lepší, když místo něj přijde Duch svatý, než kdyby on s námi zůstal tělesně? Vánoce jsou příběh Božího Syna, který se stal tělem a přebývá s námi. Immanuel. Přebývání Ducha svatého je to, že on přichází, aby bydlel v nás. Duch svatý je Kristův vlastní duch, ten Podivuhodný Rádce, který s námi žije a zmocňuje nás k životu, jaký žil Ježíš.

William Temple to vysvětluje takhle: “K ničemu není dávat mi hru jako Hamlet nebo Král Lear a říct mi, abych napsal také takovou. Shakespeare to uměl, já ne. A není k ničemu ukazovat mi, jak žil Ježíš a říkat mi, abych také tak žil. Ježíš to umí, já ne. Ale kdyby Shakespearův génius mohl přijít a žít ve mně, pak bych takovou hru napsat mohl. A jestli Duch Ježíše může přijít a žít ve mně, pak bych také tak mohl žít.” My máme dar Ducha svatého, který nás zevnitř vede k takovému životu, jaký by žil Kristus.

Navzdory této pravdě příliš mnoho z nás ničí starosti o budoucnost, zvlášť o Vánocích. Starosti nás mohou začít spotřebovávat. Co ze mne bude? Co se mi podaří? Co zvládnu? Jaký odkaz po sobě zanechám? Zapomínáme, čemu Bible říká zpečetění Božího slibu. Tato pečeť je právní symbol vlastnictví. Jeho Duchem jsme poznačeni za syny a dcery, kteří jsou dobře střeženi, chráněni a je o nás postaráno. On nám dal "ducha synovství." Všechno, co má, je naše. To je naše dědictví milosti a nelze ho vyčerpat. Náš slib do současnosti je, že on je s námi každou chviličku. A slib do budoucna je, že ten, kdo v nás začal dobré dílo, bude věrný ho také dokonat, dotáhnout do zdárného konce. Ještě nikdy nezklamal, a nezklame ani teď.

A tak pokaždé, když si všimneme, že se do nás vkrádá úzkost o budoucnost, můžeme se zastavit a požádat Ducha svatého, aby nám pomohl zjistit, odkud se ten pocit bere. Strach a pochybnosti už od zahrady Eden vždycky měly jen jeden zdroj. Potřebujeme se ptát: "Čemu věřím, že mi to bere pokoj?" Podivuhodný Rádce a Kníže Pokoje jsou jeden a tentýž, a on nás vede zpátky k sobě. Je to Immanuel, Bůh v nás.

Krok činu: Umíš najít své oblasti úzkosti, kde se v otázce budoucnosti možná spojuješ s duchem strachu? Pozvi Ducha svatého, aby ti radil a připomínal, co je pravda.

*Citace z Basic Christianity od Johna R. W. Stotta, text pro obsah uvažování dne 1.