Bůh nebo svět?Ukázka

SOAP: Žalm 56:4–5

Bůh byl s Jákobem. Povolal ho, aby se z cizí země vrátil do země svých otců, do země zaslíbené. Chránil Jákoba před újmou a zabránil Lábanovi, jeho tchánovi a nepříteli, aby ublížil ať už jemu nebo jeho rodině. Jákob kráčel v poslušnosti a plnil svůj slib, že se vrátí do zaslíbené země a bude chodit s Bohem.

Pak se však na scéně objevuje Ezau, jeho bratr a první nepřítel. Jákob měl velký strach, přestože prožil, jak ho Bůh ochránil před Lábanem. Svému staršímu bratrovi ukradl prvorozenství a s ním spojené požehnání, a když se viděli naposledy, tak Ezau přísahal, že ho zabije.

Již na počátku Jákobova života se projevila jeho prozíravá povaha. Byl mazaný a chytrý a uměl získat to, co chtěl. Věděl, jak zmanipulovat nějakou situaci nebo oklamat člověka, aby dosáhl svého. Do tohoto bodu vyprávění není nikde zaznamenáno, že by někdy hledal Boží pomoc. Scény, které ale provázejí dnešní událost, ukazují na vývoj Jákobova charakteru. Ve všech předchozích situacích, kdy Jákob jednal nějak manipulativně, není nikdy zaznamenáno, že by se nejprve modlil a teprve pak konal. Ale nyní, když se k němu blížil jeho první nepřítel se čtyřmi sty muži, hledal Jákob Boží ochranu a vysvobození.

Avšak i přesto, že se začínal měnit, vymyslel svůj vlastní plán, jak se zachránit. Dary, které pro Ezaua připravil, byly pokusem vynahradit mu požehnání, které mu před lety ukradl. Snažil se usmířit si svého bratra tím, že mu dal velkou část ze všeho, čím mu Bůh požehnal. Toto požehnání ale Bůh určil jemu, nikoli Ezauovi. Jákobův dar ukazuje, že se Ezauova hněvu obával natolik, že byl ochotný vzdát se toho, co sám dostal od Boha. Jákob sice prosil Boha o záchranu, pak se ale sám snažil zachránit.

Jak často my, podobně jako Jákob, hledáme Boží ochranu, zaopatření a moudrost, a přitom pokračujeme v našich vlastních plánech? Když se snažíme volit Boží cestu, a ne cestu tohoto světa, musíme si uvědomit, že na Boží odpověď musíme často čekat. Jeho plány nejsou nikdy zmařeny, Jeho požehnání nemá nikdy zpoždění, ale náš sklon ke strachu a vystresování může snadno způsobit, že se budeme snažit vysvobodit z nějaké situace samy. Kéž se ale můžeme namísto toho za každé situace spoléhat na Boha, důvěřovat mu a čekat na Jeho vysvobození.