Bůh nebo svět?Ukázka

SOAP: 2. Korintským 5:18–19

Když se Jákob vydal na cestu zpět do své vlasti, zdálo se, že se odklání od života protkaného podvody a lstí. S Bohem se smířil během noci v Penuelu, když mu bylo požehnáno a dostal nové jméno. Neudělal nic, čím by si takovou milost mohl vysloužit.

Když se Jákob a Ezau znovu setkali, každý z nich vnímal jejich usmíření zcela jinak. Ezau přivítal Jákoba jako bratra. Uvědomil si, že i jemu bylo požehnáno a nepotřebuje tedy Jákobův dar. Nabídl Jákobovi, že bude chránit jeho rodinu a majetek a projevil tak vůči svému bratrovi vlídnost a lásku. Oproti tomu Jákob pozdravil Ezaua z pozice služebníka. Podřídil se mu a nabídl mu dary jako náhradu za příkoří, které mu v minulosti způsobil. Skrze toto smíření s Ezauem projevil Bůh znovu svou ochrannou ruku, kterou nad Jákobem trvale držel.

Boží působení bylo patrné po celou dobu Jákobovy cesty domů. Jeho usmíření s Ezauem bylo ohromným skutkem milosti. Hospodin proměnil Ezauovo srdce a jeho pohled na mladšího bratra, který mu ublížil. V obou bratrech působil, aby k tomuto smíření došlo. Ezau přestal vyhledávat pomstu a přijal svého bratra a Jákob se odvrátil od pýchy a pocitu oprávněnosti k pokoře a velkorysosti. Toto usmíření bylo Božím darem, který On sám způsobil.

I my potřebujeme usmíření. Kvůli hříchu potřebujeme smíření s Bohem a je to On sám, kdo nás svou neuvěřitelnou milostí smiřuje se sebou. Usmíření s Bohem docházíme, když uvěříme v Jeho Syna. A díky Jeho daru smíření pak může nastat i smíření s lidmi. Když se rozhodneme být s druhými v míru a pokoji, je to jeden ze způsobů, jak se rozhodovat pro Boží cestu. Hospodin dal světu velké poselství o odpuštění a smíření. Oboje není přirozenou lidskou reakcí na konflikt. Díky Kristově službě se ale můžeme smířit s druhými a spoléhat na Boha, že sám uzdraví i ty nejvíc narušené vztahy.