Nádherně odevzdaná: Boží srdce pro Jeho dcery Ukázka

Hagar: Hospodin vidí

SOAP: Genesis 16:13

Stalo se ti někdy, že tě někdo odsuzoval, jednal s tebou špatně, ponižoval tě nebo tě odněkud úplně vyloučil? Asi jsme to někdy zažily všechny. Bolí to, hodně. Je těžké na takovou zkušenost zapomenout. Často si ji s sebou neseme ještě dlouho poté.

Abramova žena Saraj byla unavená čekáním na to, až jí Bůh dá slíbeného syna, a tak zařídila, aby namísto ní otěhotněla její služebná Hagar. Syn Hagar měl být potomkem Abrama, lidským pokusem naplnit Bohem dané zaslíbení. Ačkoliv tento syn nebyl tím, skrze koho Bůh zamýšlel naplnit své zaslíbení, přesto se Hospodin nad Hagar a jejím synem slitoval a postaral se o ně.

Když Hagar otěhotněla, její postavení otrokyně se změnilo na ženu, která čeká Abramova syna. Poprvé v životě měla Hagar něco, co Saraj neměla a začala se k ní chovat s opovržením. Postavení Saraj se zhoršilo a postavení Hagar naopak společensky vzrostlo.

To vedlo k tomu, že se Saraj chovala k Hagar tak špatně, až Hagar utekla a riskovala tím život svůj i svého nenarozeného dítěte. Vydala se totiž na cestu do svého domova v Egyptě. Není jasné, jaký měla Hagar vztah k Bohu, ale pravděpodobně si byla vědoma Abramovy a Saraiiny víry a také zaslíbení, které jim jejich Bůh dal. Zdá se, že rozpoznala Hospodinova anděla jako posla od Abramova Boha. A namísto toho, aby se ho vyptávala, oslavovala Hospodina za to, že ji vidí a dal se jí poznat.

Bůh dal Hagar v její bolesti zaslíbení. I jí se dostane velkého požehnání a stane se matkou mnoha generací. Bůh našel Hagar, když byla na poušti, uprostřed divočiny. Později ji uprostřed pouště najde znovu, když bude reagovat na volání jejího syna. Neopustil jí uprostřed pouště a stejně tak byl i s Izmaelem, když vyrostl (Genesis 21:20).

Nemusíme čekat, až budeme uzdravené, sečtělé nebo dost dobré, abychom mohly zažít Boží blízkost. On se s námi setká tam, kde zrovna jsme. A to i v našich vyprahlých obdobích, kdy procházíme pustinou. Bůh nás vidí a ve svém velkém milosrdenství a soucitu nám nabízí příležitost poznat ho také. Když ho potřebujeme, dá se nám poznat. Znovu a znovu. Jeho láska k nám nikdy nevyprchá.