Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a Hospodin pro Sáru udělal, co slíbil. Sára i přes Abrahamovo stáří počala a v době, kterou mu Bůh předpověděl, porodila syna. Abraham dal svému synovi narozenému ze Sáry jméno Izák, Smíšek. Když bylo Izákovi osm dní, Abraham svého syna obřezal, jak mu Bůh přikázal. Když se mu narodil syn Izák, bylo Abrahamovi sto let.
Sára řekla: „Bůh mi daroval smích! Všichni, kdo o tom uslyší, se budou smát se mnou.“ Řekla také: „Kdo by byl Abrahamovi řekl, že Sára bude kojit děti? Ale porodila jsem mu syna – i přes jeho stáří!“
Když dítě povyrostlo, přestalo se kojit. V den, kdy se Izák přestal kojit, vystrojil Abraham velikou hostinu. Sára pak viděla, že syn, kterého Abrahamovi porodila Egypťanka Hagar, je posměvač. Řekla tedy Abrahamovi: „Vyžeň tu děvečku i jejího syna. Syn té děvečky přece nebude dědit spolu s mým synem, s Izákem!“
Abrahama ta slova velmi trápila. Šlo přece o jeho syna. Bůh ale Abrahamovi řekl: „Netrap se kvůli chlapci ani kvůli své děvečce. Poslechni Sáru ve všem, co ti řekla, protože tvé símě bude povoláno v Izákovi. I ze syna děvečky však učiním národ, neboť je tvým potomkem.“
Abraham vstal časně ráno, vzal chléb a měch s vodou, naložil to Hagar na záda a poslal ji i s dítětem pryč. Odešla tedy a bloudila Beeršebskou pouští.
Když jí voda v měchu došla, složila dítě pod jedním keřem a šla si sednout naproti, co by lukem dostřelil, neboť si řekla: „Nemohu se dívat, jak dítě umírá.“ Usedla naproti a dala se do pláče.
Bůh uslyšel chlapcův hlas a Boží anděl zavolal na Hagar z nebe: „Co je ti, Hagar? Neboj se, neboť Bůh uslyšel chlapcův hlas tam, kde je. Vstaň, vezmi chlapce a postarej se o něj, protože z něj učiním veliký národ.“
Tehdy jí Bůh otevřel oči a uviděla pramen vody. Šla tedy, naplnila měch vodou a dala chlapci napít.
Bůh pak byl s chlapcem a ten rostl. Bydlel na poušti a stal se z něj velký lučištník.