Jistota věčnosti: Evangelium podle JanaUkázka

SOAP: Jan 9:39

Janovo evangelium pokračuje popisem dalších Ježíšových zázračných znamení. Zatím jsme četly o tom, jak Ježíš proměnil vodu ve víno, na dálku uzdravil úředníkova syna, o sobotě uzdravil ochrnutého muže, nasytil před pět tisíc lidí a chodil po vodě. V dnešním čtení znovu uzdravuje o sobotě – tentokrát muže, který se narodil slepý. Je potřeba mít na paměti, že některá Ježíšova slova vysvětlení budou mít pokračování i během zítřejšího čtení.

Ježíš potkal muže, který byl od narození slepý. Uzdravil ho a ten muž v něj uvěřil. Později toho muže poznali sousedé a snažili se zjistit, jak získal svůj zrak. Přivedli ho k farizeům, kteří ho zpovídali a chtěli vědět o Ježíši a o tom, co udělal. Po tomto zpovídání Ježíš toho muže znovu našel a vysvětlil mu, že přišel, aby dával zrak těm, kteří jsou slepí.

Jan vypráví tento příběh specifickým způsobem a zdůrazňuje při tom rozdíly mezi mužem, který od narození neviděl a těmi, kteří od narození vidí. Slepý muž Ježíše poslechl, když mu řekl, co má dělat. Uvěřil, že Ježíš je prorok a později také, že Ježíš je Syn člověka. Jeho slepota nebyla důsledkem hříchu a skrze svůj zrak mohl lépe porozumět tomu, kdo Ježíš je. Oproti tomu však farizeové, kteří viděli Ježíšovy zázraky a znamení, nechtěli „slyšet“, co Ježíš udělal. Znovu a znovu se dožadovali vysvětlování. Nazvali Ježíše hříšníkem za to, že uzdravoval v sobotu. Jejich slepota byla duchovní slepotou. Byla důsledkem jejich hříchu a odmítání uznat, že Ježíš je Boží Syn a jediná cesta k věčnému životu.

Vzhledem k tomu, že Ježíš je Bůh, má právo soudit. On jediný nám může dát zrak – jak fyzický, tak duchovní. Skrze něj, když nám dá oči, abychom viděly, jsme schopné vidět Boha. Pokud ho však stejně jako farizeové odmítáme uznat, jsme slepé, vinné hříchem a neschopné vidět, kým je. Ježíš vykoupil muže, který od narození neviděl, z jeho fyzické a duchovní slepoty a ten tím získal schopnost vidět a pochopit, že Ježíš je Boží Syn.