Jistota věčnosti: Evangelium podle JanaUkázka

SOAP: Jan 12:44–46

Dnes čteme o posledních událostech Ježíšovy veřejné služby. Pět dní před pesachem, tedy ráno poté, co mu Marie pomazala nohy drahou mastí, odešel Ježíš z Betanie. Věděl, že ho farizeové a vrchní kněží chtějí zabít, ale zároveň si byl vědom toho, co musí udělat. Když vstoupil do Jeruzaléma, mnoho lidí, kteří v něj věřili, ho chválilo a žehnalo mu.

V Jeruzalémě pak přicházeli další a další lidé, kteří chtěli Ježíše poznat. On ale věděl, že nastal Jeho čas, a tak už žádné zázraky nekonal. Místo toho lidem znovu vysvětloval, jaká je cesta k věčnému životu: skrze víru v něho samého. Ježíšovo poslání bylo oslavit Otce tím, že zemře za hřích světa, abychom my lidé mohli mít přístup k Bohu a věčnému životu. Zástupy tomu ale nerozuměly, protože stále nechápaly, že Ježíš přišel zemřít a ne vládnout. I během posledních hodin Ježíšovy služby se našlo mnoho lidí, kteří v něj odmítali uvěřit, přestože vykonal tolik zázračných znamení.

Během svého posledního proslovu Ježíš zástupům znovu vysvětloval svou identitu a své poslání, čímž dokazoval i svou autoritu. Ježíš je ztělesněním Boha, Bůh v těle. Jeho poslání je oslavit Boha. Když věříme v Ježíše a v to, že On je Boží Syn a jediná cesta k věčnému životu, věříme tedy v Otce. On je Světlem, které vyhání tmu a přináší život.

Tak se v textu vracíme na začátek Janova evangelia, kde je Ježíš představen jako Světlo světa, a také k Ježíšovu výroku, že to On je Světlem světa. Když v něm zůstáváme, jsme osvobozené od temnoty hříchu. Zatímco svět může chtít zůstávat v temnotě, ti, kdo věří v Krista, náleží světlu. Světlo přináší život a bez Světla nemůžeme znát Boha.

Ježíš je Světlem světa. Když v něj věříme, nevěříme jen Jeho poselství a svědectví, ale věříme také Tomu, který ho poslal. Bez něj zůstáváme v temnotě. Přišel, aby nás od temnoty zachránil a přivedl nás do svého světla.