Jistota věčnosti: Evangelium podle JanaUkázka

SOAP: Jan 6:68–69

Blížíme se do poloviny naší studie Janova evangelia a v této fázi jsme postavené před zásadní otázku: Zatratíme Ježíše, když bude jeho učení moc těžké? Doteď jsme viděly Ježíše vykonat pět zázraků. Proměnil vodu ve víno, uzdravil úředníkova syna, uzdravil chromého muže, nasytil přes pět tisíc lidí a kráčel po vodě. O Ježíši jsme také četly mnoho svědectví – od Jana Křtitele, přes jeho první učedníky až po ženu ze Samaří.

Ježíš o sobě také právě pronesl své první tvrzení. Řekl: „Já jsem chléb života“. Učil, že On je tou jedinou cestou k věčnému životu, ale plno lidí ho nepochopilo. Mnozí ze zástupů se s ním dohadovali a začali být proti němu zaujatí. A mnozí z jeho učedníků si navíc mysleli, že jeho učení je příliš těžké, a tak od něj odešli.

Ježíš nakonec přistupuje ke svým dvanácti nejbližším učedníkům a ptá se jich, jestli od něj také chtějí kvůli jeho učení odejít. Šimon Petr mu odpověděl s vírou. I když Ježíšovo učení bylo těžké, Jeho Dvanáct s ním zůstalo, protože věřili, že On je Syn Boží a jediná cesta k věčnému životu.

Petrovo vyznání je zlomem ve vyprávění. Až do tohoto bodu byl Ježíš a jeho veřejná služba většinově přijímán. Kromě několika neshod s náboženskými představenými se lidé k Ježíši scházeli, protože slyšeli o znameních a zázracích, které vykonal. Uzdravoval nemocné a dával lidem jídlo. Od této chvíle však dochází k posunu. Zástupy lidí a náboženští představení se stávají vůči Ježíši více nepřátelští a kvůli jeho výrokům ho odmítají. Jejich víra totiž byla povrchní. Milovali ho, když konal zázraky, ale opustili ho, když nechápali jeho učení.

Pravá víra vyžaduje vytrvalost a odhodlání. Pravá víra vyžaduje nejen víru, ale také poslušnost. Šimon Petr a zbylých jedenáct učedníků tohle chápali. Chápeme to i my? Kéž se teď, když studujeme tuto část Janova evangelia, můžeme do hloubky zaobírat otázkou, zda opustíme Ježíše, když bude jeho učení příliš těžké, nebo s ním zůstaneme, protože věříme, že jen On má slova věčného života.