Milovat jako JežíšUkázka

Čekání v řadě v bance

Vždy jsem byla zmatená společenským postavením. Proč my, lidé, vyvyšujeme některé lidi nad druhé? Mohou to být různé faktory, které ovlivňují místa lidí na společenském žebříčku: sláva, bohatství, možnosti, krása, charakter, titul, dědictví, atd.

Bylo to pravděpodobně během střední školy, kdy jsem si poprvé všimla různých stupní popularity. V dospělosti jsem pokračovala ve všímání si, že zástupy jednomyslně oddělují některé a kolektivně ignorují jiné. Hodnotíme sami sebe, umisťujeme některé prvními a jiné posledními.

První rok po mém přesunu do velkého města, jsem udělala hloupou chybu navštívením banky v sobotu. Na cestě na schůzku, na které jsem chtěla zaujmout, jsem se zařadila do dlouhé fronty netrpělivých lidí, kteří potřebovali peníze na víkend. Ztracena v myšlence jsem si ihned nevšimla rostoucího nepokoje vpředu řady, který se týkal alespoň 8 lidí. Teprve vzlykot a proklínající slova získali mou pozornost a já si všimla jedné paní s mastnými vlasy bojující s krocením jejích emocí a s dokončením platby. Zírala jsem na tu paní, a pak se podívala na lidi stojící v řadě přede mnou a za mnou. Každý se vyhýbal očnímu kontaktu a slušně (nebo jen prostě netrpělivě) ignorovali tu paní v nouzi. Paní zrušila transakci a otočila se k nám všem a řekla: "Můj otec právě zemřel." Bylo to spíše vysvětlení, než omluva. Když nedostala žádnou odezvu, stále plačící se otočila a odešla na parkoviště. Podívala jsem se kolem, jestli jí někdo pomůže. Myslela jsem si, že by někdo měl něco udělat. K mému odporu mi došlo, že důvodem, proč mé vlastní nohy zůstaly pevně stát na místě, bylo, že jsem nechtěla ztratit své místo v narůstající frontě.

Jak často upřednostňujeme naše vlastní zájmy před milováním lidí tak, jak nás volá Ježíš? Jak často ignorujeme ty, kteří jsou pro Krista vzácní, protože ledabyle definujeme jejich hodnotu? V tom momentu v bance jsem byla někde a někým a mohla zapůsobit. Ta paní pro mě nebyla nikým a já sobecky cítila, že nemám žádný čas, který bych jí mohla darovat. Ale Kristus nás nevolá ke sloužení Jemu jen tehdy, kdy je to příhodné. Nechce po nás, abychom sloužili pouze těm, které považujeme, že jsou hodni naší pozornosti. On obrátí naše priority vzůru nohama - od plesové královny k pornohvězdě nebo od závisláka k atletovi - a prohlásí, že navzdory našim mělkým označením, první bude posledním a poslední prvním.

Ta truchlící paní právě zápasila s odemykáním jejího auta, když jsem utíkala k ní. Stala se mou prioritou a mé srdce se plnilo soucitu k ní. K jejímu překvapenému pohledu jsem jí upřímně sdělila: "Je mi moc líto Vaší ztráty". Její obličej se znovu celý zkrčil a během toho, co jsem ji objímala, vzlykala. Po minutě se uklidnila a potichu mi poděkovala předtím, než vlezla do auta a odjela pryč. Odešla jsem zpět do banky, kde zástup lidí zaměstnávaly jejich mobily a aktivně mě ignorovali.

A já se zařadila na konec řady.

Beth Castle
Life.Church Creative Media Team (Spouse)