Milovat jako JežíšUkázka

Jako Kristus miluje církev (část 2.)

Byli jsme manželé pouhé dva roky tu noc, kdy to poprvé pocítila: ostrou bodavou bolest, která okamžitě zablokovala její ostatní smysly. Dalších několik hodin to postupně ubývalo na intenzitě ve vlnách dalších bolestí, zatnutých zubů a slz. Jako stydlivý hubený dvacetiletý kluk jsem té ženě slíbil, že ji budu milovat v dobrém i zlém, předpokládal jsem ale, že to nejhorší přijde až po letech příprav. To se nestalo. Bolesti přicházely znovu. V noci, s děťátkem přes chodbu, jsme se snažili spojit stejným způsobem, jak radostně činí většina manželských párů, ale místo toho s námi byla ta bolest. Prvních pár dní toho, z čeho se postupně stalo tříleté sucho intimity. Vkradlo se do naší ložnice a klenulo se nad naším manželstvím jako dlouhý večerní stín. To spojení, navržené aby nás k sobě přibližovalo, se obrátilo proti nám a vzdalovali jsme se. Týdny ubíhaly a my se snažili znovu a znovu a doufali, že situace se změnila, ale nezměnila se. Brzo jsme se přestali snažit úplně. Mnoho nocí jsme se k sobě v posteli otočili zády, čelem k protějším zdem. Slyšel jsem její tlumený pláč, jak se snažila zakrýt svou bolest, a tiše jsem plakal do svého vlastního polštáře.

Tak jsem si manželství nepředstavoval. Nádobí a plenky, prádlo a dvůr — všechny povinnosti se kupily a vzdalovaly nás dál. Po hádkách nebyly chvíle usmíření. Nebyla sobotní rána. Nebyly večery na rande. Ten boj nás zanechal fyzicky i emocionálně vyčerpané. Myslel jsem, že ji miluji tak, jako Kristus miluje svou církev, ale ve skutečnosti jsem netušil, co to znamená, vzdát se pro ni sám sebe. Zjistil jsem, jak málo vlastně vím o lásce Ježíšově. Vážně jsem přemýšlel o tom, že to vzdám. Mnoho nocí jsem zůstal vzhůru dlouho potom, co šla spát, a sténal jsem v modlitbě k Bohu. Viděl jsem své opakované pokusy znovu se sblížit rychle odmítané den za dnem z důvodů, kterým jsem nerozuměl.

A tehdy mi Bůh otevřel oči a vím, že jsem si řekl, toto ke mně cítí Ježíš. Každé ráno se se mnou toužil spojit, ale byl jsem moc zaneprázdněn. Každý večer před spaním, místo abych strávil čas s Ježíšem, plýtval jsem svou duševní sílou utápěním se v sebelítosti. Dokážu si představit Ježíšovu bolest a raněné srdce, když jsem opakovaně odmítal jeho nejintimnější pozvání.

Po celý ten čas jsem se držel svých práv jakožto manžel, zatímco jejich naplnění bylo o posile našeho manželství. Pokud jsem se z toho měl dostat, musel jsem se změnit. I když se to zdálo jednostranné, potřebovala, abych odložil svá práva manželská a miloval ji bezpodmínečně. Takže pokaždé, když jsem pocítil žihadlo odmítnutí, vzpomněl jsem si, jak se cítil Bůh, když jsem odmítal Jeho. V listu Efezským se píše, že muž, který miluje svou ženu, miluje sebe. To jsem se naučil. Když jsem se cítil nejméně milován, měl jsem nejvíce milovat svou ženu. Tento druh vyspělosti nepřišel jednoduše s časem. Musel být pěstován v bolesti, obětování a podřízení.

Stále nejsem v lásce k ní tak dokonalý jako Ježíš, ale On laskavě plně obnovil naše manželství a daroval nám pevné pouto. Pro naši bolest a naše rozhodnutí milovat přes to všechno jeden druhého, prožíváme takový stupeň intimity, jaký některá manželství nikdy nepoznají.

Michael Martin
YouVersion tým