Milovat jako JežíšUkázka

Milovat jako Ježíš JE milovat Ježíše

Když má rodina začínala s pěstounstvím, zúčastnili jsme se Vánočního večírku pro pěstounské rodiny, který pořádala farnost, kterou jsme nenavštěvovali, navíc z církve, které jsme nebyli součástí. Nakonec jsem celé dvě hodiny potlačovala slzy a snažila se zůstat v klidu. Všude tam, kam jsem se podívala, na mě z davu vykukovala Ježíšova tvář.

Než jsme vůbec s našimi dětmi vešli, narazili jsme na parkovišti na tu kamarádku, která nás pozvala. Tam byl On, na její paži, schoulený v dětském nosítku, malé děvče, které se narodilo se závislostí na pervitin, kokain, Xanax, a další drogy, které si nemůžu vybavit. On tam byl zase, hned za dveřmi — v celém zástup dobrovolníků, kteří nás vřele vítali a mačkali se, aby nám nabídli plné punčochy a jmenovky, místo toho, aby sobotu před Vánoci využili k nákuoům a vyřízení pochůzek. Pak se objevil za námi. Matka, otec a ne, nedělám si legraci, šest dětí školního věku v pěstounské péči. Většina z nich s tlustými brýlemi nebo ortézou na noze, všichni čistě oblečení a se spokojenými úsměvy. On byl zrzavý kluk, který mi pyšně ukazoval lego darované některým bezejmenným členem farnosti, jemuž nebylo poděkováno. A on byl zároveň tatínkem, který opatrně utíral sliny chlapci upoutanému na vozíček, a tím klukem, který dokázal odpovědět pouze tím, že otočil svůj čerstvě otřený obličej a podíval se svému tátovi do očí. A On byl tou upovídanou ženou s velkým zdravým dítětem opřeným o bok a On byl tím batoletem, které se jí drželo za nohu. A starší žena zpívající dvěma chlapcům s kochleárními implantáty v uších. A sladká babička se Santovou čepicí, co vedla zpěv koled a přidala Rudolfa a Rolničky, aby děti byly spokojené. A když jsme jeli domů, kufr plný dárků a darovaného jídla, uvědomila jsem si, že On je také dvě malé sestry, které s námi tu noc odjely domů. On je dokonce i má vlastní rodina. Jsme Ježíš a milujeme Ježíše v ten samý čas. Byl prostě všude, kam jsem se podívala. V milujících a v milovaných.

V dnešním textu, Pavel nabádá církev, aby žila způsobem, který tento večírek představoval. Aby byla rovnost. Abychom v tom byli společně. Ne jen Jeho ruce a nohy, někdy i Jeho tvář. Jeho hmatatelné a viditelné tělo. Ale pokud si nedovolíme ponořit se až po krk do neštěstí, nouze, bolesti, chudoby, zlomenosti a samoty, nepocítíme to. A takové věci, jako děti ve vašem okolí, které tráví Vánoce bez rodiny, vás ani nezabolí u srdce, protože nebudete znát žádné z jejich jmen. A dokud se jim nepodíváte do očí, nikdy nepoznáte tu radost z pohledu přímo do tváře Kristu na této straně nebe.

Stojí to ovšem za to. Je nepředstavitelně dechberoucí a krásný. Je úžasný a majestátní nádherný a jasný. A to je víc než důvod k tomu milovat jako Ježíš — se vším, co máme.

Kendra Golden
Life.Church tým kreativních médií