Neočekávané povzbuzení

Bůh ví, že některé cesty jsou dost těžké samy o sobě, a o to více, když je člověk musí absolvovat sám. Proto Gabriel řekl Marii, že její příbuzná Alžběta je v šestém měsíci těhotenství. Tato zpráva musela okamžitě vzbudit Mariinu zvědavost, protože Alžběta celý svůj život nesla tíhu smutku a hanby z neplodnosti. Zjištění, že čeká dítě, muselo Marii hluboce povzbudit. Nebyla sama v tomto znepokojivém světě návštěv andělů, proroctví a jejich naplnění.

Téměř okamžitě se Marie vydala za svou příbuznou. Alžběta jí bude rozumět. Když Marie vstoupila do dveří, dítě v Alžbětině lůně „poskočilo radostí.“ A nejen to, Alžběta byla naplněna Duchem svatým, požehnala Marii i dítěti, které se mělo narodit, a ptala se, proč k ní „matka mého Pána přichází.“ Jinými slovy, naznačila, že spíše ona sama by měla přijít za Marií.

Opět se ukazuje, jak Boží pohled často převrací kulturní očekávání. Za normálních okolností by měla Marie projevovat úctu své starší příbuzné Alžbětě.

Avšak Bůh tím ukazuje, že k přinesení spásy se nezaměřuje nutně na ty nejvýznamnější, nejmocnější, nejbohatší nebo nejvlivnější. Pokud by tomu tak bylo, nejspíš by si přivlastnili zásluhy. Bůh pravidelně narušuje běžná očekávání, a Písmo jasně říká, že pouze On má přijímat slávu a čest – nikdo jiný na to nemá právo. Bůh hledá pokorné, nenápadné, překvapené – a ano, někteří z nich mohou žít i na královských dvorech.

Marie, inspirovaná povzbuzením, kterého se jí dostalo od Alžběty, náhle propukla v píseň a oslavovala, co pro ni Bůh učinil. Tato mimořádná píseň, připomínající prorocký hlas, oslavuje Boží výběr Marie – „služebnice“ – a mluví o ponížení pyšných. Je plná obrazů ze Starého zákona a prorockého tónu, který nám ukazuje, že i když byla Marie mladá, byla obdařena znalostí Písma a rozuměla Božím způsobům.

Poté Marie zůstala u své příbuzné tři měsíce, což se pravděpodobně shodovalo s narozením Jana Křtitele. Jakou oporou a posilou si musely být! Můžeme si je představit, jak sdílejí své příběhy, modlí se spolu a studují proroky, možná i Izajáše, který měl tolik co říci o Hospodinově služebníku.

Vždy existuje někdo, kdo kráčí podobnou cestou a může nás povzbudit a posílit v naší malé či velké poslušnosti Božímu slovu. Právě za těmi bychom měli jít spěšně, tak jako Marie, abychom našli oporu a odvahu.