EmoceUkázka

Ježíš se rozplakal

Už jsi někdy trpěl tak strašně, že ti nepomohla žádná slova? Možná jsi prožil nepředstavitelnou bolest a zármutek. Nebo se pokoušíš potěšit někoho jiného. Ale v takových chvílích jen zřídka existují pravá slova, která by uzdravila zlomené srdce. Obvykle pomáhá, když se s námi někdo v naší bolesti jen posadí a pobude. 

A právě proto jen tak málo slov tvoří snad ten nejsilnější verš z celé Bible: 

Ježíš se rozplakal. Jan 11:35

Ježíš sám prožíval bolest, ztrátu, zármutek a utrpení. A přestože věděl, jak celý příběh skončí, v jeho průběhu plakal. 

Pojďme se kousek vrátit a podívejme se na souvislost tohoto neuvěřitelného příběhu. Ježíš se dozvídá o stavu jednoho ze svých milých přátel, Lazara, který je nemocný. Ježíš tu prohlašuje, že jeho nemoc neskončí smrtí. Ale když je Lazarovi hůř, Ježíš ho nejde uzdravit. 

Teď pohled dopředu. Ježíš ví, že Lazar umřel, ale vydává se na cestu, aby ho i jeho rodinu navštívil. Mluví s oběma Lazarovými sestrami a vidí je plakat. Jak na to zareagoval? 

Nikterak jejich bolest nesnižuje. Nenabízí rychlé odpovědi ani vysvatěle znějící průpovídky. Je s nimi a pláče s nimi. 

Brzy potom Ježíš Lazara křísí z mrtvých neuvěřitelným zázrakem, a tím předznamenává svoje vlastní vzkříšení, které poskytne nám všem příležitost spřátelit se s Bohem. 

Vzkříšení Lazara je zázrak, který nám připomíná, že Bůh nás může vzkřísit z našich zklamání, zármutku i bolesti. Může se chopit toho, co se ztratilo, a znovu to zcelit, uzdravit. Ny ale zatím spíš žijeme uprostřed svého příběhu. Zasekli jsme se před zázrakem - žijeme v čekání. 

Lazarův příběh nám poskytuje naději nejen proto, že má šťastný konec, ale protože sloužíme Bohu, který je s námi v každé fázi dění. Bůh je blízko lidem zdrceným. Je nám blízko, když pláčeme. Chápe nás. Vidí nás a setkává se s námi v naší bolesti a zklamání.  

Emoce jsou dar od Boha, který nám má připomínat, abychom zůstávali u Boha blízko. A tak když prožíváme trápení, nemusíme to trápení od sebe odstrkovat. I když víme, jak to skončí, je v pořádku v tom trápení si poplakat, protože pláč pořád může být uctíváním Boha, když ho do něj přizveme. 

Modlitba: Ježíši, děkuji ti, že jsi mi ukázal, jak procházet bolestí. Děkuji, že jsi se mnou v pláči, v čekání a v uctívání. Zvu tě do vší své současné bolesti. Pomoz mi tu bolest neignorovat, ale prožít, a prožívat tvou radost i uprostřed té bolesti. Odevzdávám ti všechno. V Ježíšově jménu, amen.