EmoceUkázka

Tvoje emoce mohou být pro tvou víru palivem 

Už jsi někdy měl pocit, že tvoje emoce neladí s vírou? Možná Ježíše následuješ, ale jeden tvůj kamarád dává na sociální sítě příspěvky, které tě provokují a běsníš. Nebo ses možná přistihl, jak křičíš na děti nebo další členy rodiny. Nebo nemůžeš setřást obavy z určité nejistoty, kterou procházíš. 

Všichni jsme to zažili. Všichni jsme měli co dělat s nepříjemnými pocity, které nás nutí zkoumat, jestli je naše víra křehká. 

 Ale co když je to tak, že se naše pocity a víra neperou? Co když naše pocity ve skutečnosti mohou dodat naší víře palivo? 

Ježíš přišel jako jeden z nás. Byl plně člověk a plně Bůh. Prožíval všechny emoce jako my, ale přesto nezhřešil. Emoce tu nejsou problém - obvykle to bývá naše reakce na ně, a ta může být problematická. 

Takže i když bychom rádi svoje emoce skryli, zapomněli na jejich existenci, nebo je umlčeli horami zmrzliny - důležité je nezapomínat, že Bůh naše emoce stvořil. On nás nastavil tak, abychom byli schopni myslet i cítit. 

Vlastně v Bibli vidíme Ježíše, jak se rozzlobil, rozrušil, jak ho něco frustrovalo, prostě prožíval mnoho citů a pocitů. A v každé emoci si všímáme, že se ještě víc napojoval na svého Otce. 

U Matouše 26:37-39 se Ježíše zmocnila úzkost a tíha kvůli blížícímu se ukřižování. A přesto, i uprostřed bolesti, se modlí k Otci, aby se děla Boží vůle. 

V tom tkví klíč. Ježíš svou bolest neignoroval, a neignoruje ani tu naši. Ale slíbil nám, že v ní bude s námi. Takže pocity mohou dodat palivo naší víře, ale jen tehdy, když nás přimějí rozběhnout se k Otci. 

Jen se podívej, co Ježíš řekl u Jana 16:20, když vysvětluje svým učedníkům, co se s ním stane: 

“Amen, amen, říkám vám, že budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat. Budete se trápit, ale vaše úzkost se obrátí v radost.” Jan 16:20 

Ježíš znal smysl své bolesti, ale v tom procesu zármutek učedníků nesnižoval. Řekl jim, že budou lkát, truchlit a budou smutní z toho, co se stane. Nevybízel je "přeneste se přes to" ani "vydržte to" nebo "nevšímejte si toho". Ale řekl jim, že se jejich zármutek obrátí v radost. 

Prožívat pocity není slabost ani prohra. Je to připomínka, abychom šli k Otci. A tak v příštích několika dnech budeme mluvit o tom, jak během svého pobytu tady na zemi Ježíš zacházel se svými pocity, a jak to mluví do našich činů dnes. 

Modlitba: Bože, děkuji, že jsi mne vybavil city a pocity. Kdykoli se cítím naštvaný, vyděšený, frustrovaný, smutný i radostný, nebo něco mezi tím, pomoz mi rozběhnout se k tobě. Dnes jsem prožíval ____, ale vím, že jsi v tom pocitu se mnou. Ukaž mi, co mne tím chceš naučit, a pomoz mi reagovat na to tak, že to přinese čest tobě i lidem okolo. V Ježíšově jménu, amen.