Jak vidíme svět kolem sebe

Od chvíle, kdy tě postihla ztráta, máš určitá konkrétní místa, kterým se vyhýbáš? Začalo pro tebe být příliš bolestné chodit do kostela, kam jsi chodíval se svou drahou polovičkou, nebo tě bolí procházet určitými uličkami v krámě, nebo dokonce vstoupit do některé místnosti u váš doma? Zármutek nám zasahuje skoro do každého aspektu života. 

Pro nás bylo moc těžké chodit kolem nemocnice, v níž jsme doufali v setkání se svým nenarozeným dítětem. Chodívali jsme tamtudy každý den, protože bydlíme nedaleko. Na nějaký čas jsme sami sobě udělili svolení vzít to jinudy. Náš svět teď byl jiný. Měli jsme pocit, že máme srdce jako bosé nohy na rozžhaveném uhlí. Ne vždycky jsme věděli, kde ty uhlíky leží. Ale když jsme se některým mohli vyhnout, udělali jsme to. 

Ať už tvou bolest způsobilo cokoli, pamatuj si, že když tě to bolí, není to špatně. Dej si chvilku, aby ses vyznal v tom, jak jinak teď vnímáš svět. Popros Boha, aby uzdravil tvou zlomenost.

Za čas jsme pak spolu mluvili o nemocnici. Za rok jsem já (Ashley) měla potíže, jednalo se o streptokoka v krku, a tak jsem za nemocnici začala být hodně vděčná. Pomohlo mi znovu si přebudovat pohled na nemocnici a pokusit se část té bolesti nechat odejít.

Můžeme se pomodlit.

Pane Bože,

“Smiluj se, Hospodine, je mi tak úzko, zármutkem oči hasnou mi, rovněž má duše, mé útroby! Můj život stravuje trápení, má léta samé sténání, má síla slábne strádáním, mé údy ochably.” (Žalm 31:10–11). 

Pomoz mi obrátit se k tobě, pomoz mi poznat, v čem se teď na svět dívám jinak. Uzdrav mé rány a přitáhni si mne k sobě blíž.

 Amen.