Cesta zármutku

“Ne! Ne! Ne!” Můj hlas se odrážel od sterilních bílých stěn nemocničního vestibulu a přitom mi zamrzalo tělo. To se přece nemůže dít... ne zase! 

Ocitli jsme se v místě bolesti a zármutek nás zasáhl jako blesk z čistého nebe. Bylo to náhlé. Nelítostné. Ochromující.

Kde jsi byl ty, když tě zasáhl žal?

Když jsme zažili opakovaný potrat, kolísali jsme od jednoho pocitu k druhému, někdy silní, ale často vyčerpaní a oslabení zármutkem se slzami, nejistotou a prázdnotou.

S čím ses na své cestě setkal ty? Verš, který nás oslovoval: "Když o tom stále přemýšlím, má duše klesá níž a níž. Toto však k srdci beru si, toto je mojí nadějí: Hospodinova láska nepomíjí, jeho soucit nikdy nekončí." (Pláč 3:20-22).

Tvoji cestu zármutku nejde srovnat s cestou někoho jiného, a tak se modlíme, abys sám sebe v tom přijal. V Božím slově hledáme pohled na zármutek. V Písmu vidíme Boha truchlit pro neposlušnost jeho lidu (Soudců 10:16), Chana byla smutná, protože nemohla mít děti (1 Samuelova 1:16), a Rebeka a Izák byli ztrápení, když se jejich syn oženil s cizinkami (Genesis 26:35) (Elwell & Beitzel, 1988). I Ježíš plakal nad smrtí Lazara, i když věděl, že ho znovu vzkřísí (Jan 11:33-35). Když truchlí náš Pán, je i pro nás v pořádku prožívat žal. 

Když se podíváš na svou cestu zármutku, podívej se i do Bible. Se kterými smutnými zážitky se můžeš ztotožnit? Co se můžeš naučit od silných stránek (a slabostí) těch, kteří tou cestou šli před tebou?

Můžeme se modlit.

Pane Bože, 

potřebuji útěchu a sílu. Bolí mne to, ale opírám se o tebe a uctívám tě. Děkuji ti, že jsi stránky Bible naplnil příběhy, které mne mohou učit žít tak, aby ti to dělalo radost, zvlášť když procházím těžkými chvílemi. Otevři mi oči, abych se mohl učit od tebe.

Amen.