PojďmeUkázka

Než začneme ...

"Pojďme" je přemýšlení na 21 dnů, které tě povzbudí a inspiruje řídit se Ježíšovým Velkým posláním "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření" (Marek 16:15).

Když přemýšlíme o tom "jít", snadno nám hned v mysli vytane obraz spakovat si všeho, co máme, a vydat se do nějaké cizí země a žít tam jako misionář. Ale i když to do toho patří, není to všechno.

"Jít" jednoduše znamená vydat se za hranice nás samých - vykročit ve víře podle toho, jak nás Bůh vede. Znamená to vykročit ze své zóny pohody a vzít s sebou svou víru ven ze zdí kostelů a domovů. Jde o to šířit poselství Ježíšovy dobré zprávy v sousedství, na pracovišti, ve škole, ve městě, v národě a po celém světě. Jde také o to poslechnout Boží volání a vstoupit s ním do partnerství k záchraně své kultury - záchraně svého světa - z temnoty a hříchu.

V příštích 21 dnech si budeš číst příběhy mužů a žen, kteří poslechli Ježíšovu výzvu jít. Uvidíš, jak si Bůh jejich ochotu jít použil k proměně životů po celém světě. Pro některé to znamenalo prostě jen někoho obejmout. Pro jiné to bylo odejít z rodiny, od přátel a z domova, a sloužit v jiném národě. Avšak jedna společná nit, která se vine všemi těmito příběhy skutečných lidí, je, že každý z nich slyšel Boha, uvěřil mu a poslechl jeho výzvu vykročit a jít. Modlíme se, aby tě tyto příběhy inspirovaly, vyzvaly a nakonec motivovaly vyjít.

Povzbuzujeme tě, abys než vstoupíš do dne, prosil Pána, aby ti otevřel duchovní oči a uši pro všechno, co ti chce říct a ukázat. Požádej ho, aby tvé srdce zraňovalo to, co zraňuje to jeho. A pak abys byl ochotný věřit mu, vykročit a jít.

Ke startu! Na místa! Vpřed!

DEN 1 | Co to máš v ruce?

Autor S. George Thomas

Byl to jen další obyčejný den. Nic zvláštního. Nic, co by se vymykalo normálu. Pro Mojžíše to byla zase stejná rutina jako posledních 40 let. Probudit se. Celý den se starat o ovce. Jít spát. A totéž zase začít příští den. Jeho mladá léta, kdy vyrůstal jako princ ve faraonově paláci na nádherných březích Nilu, se zdála vzdálená jako celý život. Jeho dny teď tvořila péče o stáda ovcí jeho tchána, kdesi venku na vyprahlé a prašné pouštní planině Midianu. V 80 letech měl život za sebou. Jestli o něčem kdysi snil, bylo to v nenávratnu.

Mojžíšův život nebyl nijak hrozný. Vlastně byl hezky pohodový. Sice přestože byl vzdělaný a učený, musel přijmout svůj životní úděl, a tak rezignoval. Ale pak, jednoho dne, šel kolem hořícího keře. Bůh mu položil otázku, a život, jaký dosud znal, se jednou provždy změnil.

Pohled na hořící keř uprostřed pouště asi nebyl pro Mojžíše nijak šokující. Ale pak, když ten keř hořel dál, aniž by shořel, to vzbudilo jeho zvědavost, a tak to šel blíž prozkoumat. V tu chvíli uslyšel Boží hlas vycházející z toho keře v plamenech, a ten hlas ho oslovil jménem.

Představ si, jak se asi Mojžíš cítil, když mu Bůh oznámil, že viděl utrpení svého lidu v Egyptě a slyšel jejich volání po vysvobození, a že tedy posílá Mojžíše, aby je odtamtud vyvedl! 40 let nevodil nic jiného než ovce. Není divu, že zareagoval slovy: Co když mi neuvěří a nebudou mne poslouchat? Co když mi řeknou: "Žádný Hospodin se ti neukázal!'

Víš, jak se Bůh rozhodl na Mojžíšovu otázku odpovědět? Svou otázkou, která s tím zdánlivě nesouvisela: "Co to máš v ruce?"

Teď se Mojžíš musel divit, proč se ho Bůh ptá na něco tak evidentně jasného, nicméně prostě odpověděl: "Hůl." Pak mu Bůh přikázal: "Hoď ji na zem." Tak ji Mojžíš hodil na zem a hle, proměnila se v hada! Přirozeně se Mojžíš otočil a utíkal, než ho k zemi přibil Boží příkaz toho hada chytit za ocas. Značně nervozní Mojžíš vztáhl ruku a zvedl hada za ocas, a okamžitě z něj zase byla hůl jako předtím.

Nevíme, jak dlouho Mojžíš tuto konkrétní hůl používal, ale vypadá to, že to nějaký čas už bylo. Velmi pravděpodobně se na ní důvěrně seznámil s každým sukem a výstupkem, a čas její dřevo možná úplně ohladil, takže se na ní ruka cítila jako doma. Ta hůl pro něj znamenala mnohem víc než jen nějaká běžná vycházková hůl. Zaprvé, byl to symbol jeho identity. Stejně jako stetoskop reprezentuje lékaře nebo brašna s nářadím znamená mechanika, Mojžíšova hůl byl nejlépe rozeznatelný symbol jeho práce pastýře - jeho kariery, jeho zaměstnání. A zadruhé, byl to symbol jeho příjmu. V tehdejší době lidé neměli bankovní účty, kreditní karty ani investiční fondy... měli dobytek, kozy a ovce. A jako hlídače ovčích stád jeho tchána to byl Mojžíšův příjem - jeho peníze a vlastnictví - bylo nerozlučně spjato s jeho postavením. To třetí, co hůl reprezentovala, byl Mojžíšův vliv. Protože když pastýř používá svou hůl, aby hnal stádo z bodu A do bodu B, je to mimořádně vlivný nástroj.

Takže v podstatě, když se Bůh ptá Mojžíše, "Co to máš v ruce?" a říká mu, aby ji hodil na zem, říkal tím: "Jsi ochotný odložit svou identitu? Vzdát se svého živobytí? A pustit z ruky svůj vliv? Protože jestli to uděláš, já se chopím toho, co ti připadá mrtvé, a oživím to. Udělám z toho zázrak. Možná ti tvoje hůl může připadat bezvýznamná, ale když ji odevzdáš do mých rukou, udělám s ní to, co bys vůbec nepovažoval za možné."

Ta otázka, kterou Bůh před tolika lety položil Mojžíšovi, stále stejně silně zní i dnes: Co to máš v ruce? Tvoje nadání, prostředí, z něhož jsi vyšel, vzdělání, svoboda, zdraví, kontakty, příležitosti, mysl, nadšení a zaujetí pro něco konkrétního, bohatství, nápady, tvořivost... co to máš v ruce?

První krok k tomu vyjít leží v tom, že se poddáš. Předtím, než můžeš "jít", Bůh chce, abys to pustil z ruky... naprosto, úplně, bezpodmínečně, absolutně mu to odevzdával každičký jednotlivý den.

Zeptej se tedy dnes sám sebe: "Co to mám v ruce?”

Bůh ti nemůže dát požehnání, které pro tebe má připravené, dokud napřed neodložíš všechno ostatní, co svíráš v rukou.
~ Richard Stearns

Verš zpaměti

"Dám ti klíče nebeského království: cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli na zemi rozvážeš, bude rozvázáno v nebi." Matouš 16:19