20/20: Boží vize pro můj životUkázka

Dobrodružství víry

Autor: Craig Terndrup

Vírou Abraham poslechl Boží volání, aby šel na místo, jež měl dědičně získat. Přestože nevěděl, kam jde, vydal se na cestu. Židům 11:8

Jel jsem ve své červené dodávce Volkswagen 1976 směrem k dálnici. Začínalo jaro a já vezl několik studentů University of Kentucky z Lexingtonu v Kentucky celou dlouhou cestu do srdce "Země aligátorů" - na univerzitu na Floridě. Jeli jsme tam pomoct opravit dům bratrství v Gainesville a pro studenty ho přebudovat na středisko služby v areálu floridské univerzity.

Cesta probíhala úžasně až do chvíle, když jsme dorazili do Atlanty. Cestou do prudkého kopce klekl klínový řetěz větráku a motor explodoval. Zůstali jsme stát u polozapomenuté staré benzínky Chevron. Nouzově jsme zatelefonovali kamarádovi do Gainesville a oni vyrazili k naší záchraně. Při čekání na ně jsme se začali sami sebe ptát, jestli trávit svoje jarní prázdniny na Floridě bude opravdu stát za všechno to vynaložené úsilí.

Nakonec jsme na floridskou univerzitu dorazili a okamžitě jsme se pustili do práce. Týden malování a škrábání zdí, opravování suchých zdí a odklízení prašného harampádí rychle utekl. Než jsme se nadáli, byli jsme na cestě zpátky do Kentucky a se smíchem vzpomínali na různé momenty společného týdne... a neměli jsme ani tušení, co všechno se Bůh chystá díky naší práci udělat.

Asi o rok později jsem na studentské konferenci potkal mladou dámu, jmenovala se Linda. Nedávno uvěřila, a jak jsme se seznamovali, začala mi vyprávět svůj příběh spasení. Jen několik měsíců předtím Lindina spolubydlící Dana odevzdala své srdce Ježíšovi a nechala se pokřtít ve středisku služby univerzitního areálu. Její nadšení a radost byly nakažlivé. Popisovala řetězec událostí, které vyústily do tohoto nového života, který si teď užívá.

Jak mi svůj případ vyprávěla, začal jsem si uvědomovat, že mluví právě o tom domě bratrství, který jsme proměnili ve středisko služby! Právě v té místnosti, kde jsem jen pár měsíců předtím škrábal barvu ze stěn, Linda a Dana poprosily Ježíše, aby je zachránil a změnil jim život. Lidnu pokřtili v baptisteriu, které jsem pomáhal instalovat. Uctívaly Boha přesně na tom místě, kde jsem na předním dvorku ze záhonů vytrhával plevel. Aniž bych o tom věděl, stal jsem se tichou součástí jejich příběhu záchrany.

Rok po našem prvním setkání s Lindou jsem hrál basket na koleji Ohio State University. Na univerzitě v Kentucky jsem své studium zdárně ukončil, a teď jsem pracoval jako kaplan evangelista na koleji v novém sboru v Columbusu v Ohiu. Na cestě domů, s basketbalovým míčem pod paží, jsem prožil silný pocit od Pána: Pamatuješ si na Lindu… to děvče z Floridy? Vezmeš si ji!

Já? Vzít si to děvče z Floridy? Setkali jsme se jen jednou, a bydlí 1500 km daleko! Jasně, prosil jsem Boha o nasměrování pro budoucnost, ale tento pocit byl přece jen trošku moc konkrétní a přímý na to, abych to jen tak spolkl. A tak jsem se začal modlit to, co jsem považoval za bezpečnou modlitbu: "Pane, jestli chceš, abych si vzal Lindu, budeš ji muset dopravit z Gainesville na Floridě celou cestu sem za mnou do Columbusu v Ohiu. Ty jsi Adamovi přivedl Evu, a vím, že když to budeš chtít, klidně Lindu můžeš přivést sem ke mně."

A hned následující den Linda přijela do města. Stěhovala se do Bostonu v Massachusetts a já se zastavil v Columbusu, abych strávil večer s rodinou svého kazatele. Když mi kazatel zavolal, aby mi řekl, že Linda je ve městě, hned jsem se tam na ni jel podívat. Nervozně jsem kazateli svěřil, že mi Bůh řekl, že si Lindu vezmu. On mi moudře poradil neříkat jí o tom ani slovo a svěřit dění Bohu. Řekl mi: "Jestli je to od Boha, pak se to stane.”

Linda pokračovala dál do Bostonu a brzy pracovala jako cateringový manažer na univerzitě Harvard, a přitom pomáhala novému sboru oslovit studenty v bostonské oblasti. Za půl roku mne ten sbor kontaktoval a požádali mne, abych se přestěhoval do Bostonu a stal se jejich kazatelem. V tu chvíli jsem si uvědomil, že můj úděl je spjat s tím sborem, a pravděpodobně i Lindin.

Ten rok jsme se s Lindou na Harvardu vzali a spolu jsme v tom sboru sloužili sedmnáct let. Čas od času jsme o letních či jarních prázdninách plánovali misijní cesty. A kdykoli se mne studenti ptali, jestli jejich investice času do těchto pobytů bude stát zato, odpovídal jsem jim s úsměvem od ucha k uchu: "Nikdy nevíš, koho Bůh zachrání, když mu odevzdáš svůj čas!”

Možná si myslíš, že spasení je prostě jen modlitba, kterou se pomodlíš během bohoslužby, ale pro mne to je nesrovnatelně mnohem víc. Dílo a chvíle záchrany jsou Boží vstupní dveře k naprosto novému a vzrušujícímu životu víry. Víry, v níž se spouštíš do neznáma. Víry, v níž si troufneš investovat svoje prázdniny do služby. Víry mluvit s Bohem. Víry věřit mu, že ti dá ženu, rodinu a budoucnost. Záchrana ti poskytne nový způsob myšlení a víru, že s Bohem je možné všechno. Záchrana otevřela můj život novému dobrodružství víry, které bych si nikdy nedovedl představit.

Dnes tě povzbuzuji, abys otevřel své srdce Božímu čerstvému nasměrování tvého života. Jedno zašeptání z nebe ti může už navždy změnit život. Jaké dobrodružství víry má Bůh pro tebe? Jen on zná životy, které se zachrání a změní už navždy, když s ním budeš kráčet svým dobrodružstvím víry. 

Život je odvážné dobrodružství, nebo vůbec nic.
~ Helen Keller

Verš k zapamatování

Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás - je to Boží dar; není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil. Efezským 2:8–9