20/20: Boží vize pro můj životUkázka

Drtivý strach

Autor: Jan Greenwood

I když se proti mně vojsko utáboří, mé srdce se toho neleká; i kdyby proti mně vypukla válka, i tehdy se budu spoléhat. Žalm 27:3

Sestřička prolétla místností pro chemo a podala mu můj týdenní papírek s výsledky krevních testů. "Vypadá to dobře," řekla. A já jsem jí odpověděla přesně stejnými slovy jako pokaždé, když mi ten papír podávala: "To protože jsem zdravá." Když jsem mrkla dolů, abych se ujistila, že je moje krev v pořádku, přečetla jsem si výsledky. V tu chvíli mé srdce proklál ohnivý šíp strachu.

Podle 1 Jana 4:18 je strach mučivý duch, který nám vyhrožuje trestem. Dostavuje se v různých formách - od zastrašování po hrozby mukami. Strach si strašně rád pěstuje zmatek a živí se pochybnostmi. Sám sebe představuje jako mocného a vše stravujícího, a nikdy se neslituje.

Bylo to v červnu 2009, když mne rakovina poprvé oslovila. Od té doby jsem probojovala řadu zápasů se strachem. Musela jsem se naučit, jak uvádět do souladu své myšlenky, činy a tělo s Božími sliby a charakterem, abych si zachovala pokoj, chodila ve víře a přijímala uzdravení. Z vlastní zkušenosti jsem se naučila, že Boží slovo je to jediné, co ke mně může mluvit hlasitěji než strach ze smrti.

Když nad tebou vyřknou diagnozu vážného onemocnění, v tu chvíli tomu nechceš věřit, a za tím rychle následuje první příval strachu. Řešíš důležitá rozhodnutí a řadu narušení svého soukromí. Musíš si rozpoznat svůj plán jednání založený na vstupech cizích lidí, a komu z nich leží nebo neleží na srdci tvoje nejlepší zájmy. Každé rozhodnutí jakoby bylo život ohrožující, a každý den přináší nové uvědomení vážnosti celé situace.

Příběh Jozue ukazuje, že Bůh chápe, jak se bojíme a jak vystrašení jsme ve chvíli, kdy se objeví hrozba blízké smrti. První kapitola Jozue mluví o situaci hned po Mojžíšově smrti. Jozue, který do té doby byl Mojžíšovou pravou rukou, teď stál tváří v tvář výzvě vést izraelský národ do zaslíbené země. Jsem si jista, že se potýkal se strachem, a naprosto s ním souzním. Když jsem poprvé slyšela slovo "zhoubný", cítila jsem to jako ránu na solar. Ale Bůh začíná svůj rozhovor s Jozuem tím, že se smrti podívá přímo do tváře a odstraní její osten: "Mojžíš, můj služebník, zemřel. Ty ale teď vstaň a spolu se vším tímto lidem..." (Jozue 1:2). Bůh neprodlévá nad ztrátou Mojžíše. Místo toho Jozuovi připomíná své sliby a dává mu seznam pokynů pro vítězství nad strachem, které platí i pro nás všechny.

Nejdřív Bůh Jozuovi říká dvakrát za sebou, aby byl odvážný a statečný (Jozue 1:6–7). Bůh po Jozuovi požadoval reakci víry - čin. Sám ho nečiní statečným. On mu přikazuje, aby byl statečný. Jozue se musel rozhodnout poslechnout a sebrat odvahu.

Dál Bůh Jozue vybízí, aby pamatoval na Boží Slovo (Jozue 1:8). Boží slovo má všechny odpovědi na naše otázky ohledně uzdravení, i jak překonávat strach ze smrti. Jasně tu předestírá svůj plán (pro dlouhý život a zdraví), svoje srdce (přeje si, abychom žili), a svoje zaopatření pro nás, abychom přijali osobní slib uzdravení (ve vrstvách, jimiž jsme uzdravováni).

Bůh uzavírá svou řeč tím, že naposledy Jozua vyzývá, aby byl silný a odvážný. Jen mu tentokrát také říká, aby se neděsil a nemalomyslněl, protože Bůh slibuje být s Jozuem a izraelským lidem všude, kam půjdou (Jozue 1:9). Abychom s Bohem souhlasili a spolupracovali, musíme nesouhlasit se svým strachem a spolehnout se, že Bůh je vždycky s námi.

Podobně jako Jozue, když čelíme vážné situaci - ať už to je život ohrožující nemoc, ztráta vztahu, zármutek nebo jiné trápení - Bůh nás volá, abychom věřili jeho slibům. Máme sebrat odvahu a vzdorovat strachu, abychom přešli do osobní zaslíbené země zdraví a obnovy.

Navzdory důkazům Božího slova, mnozí se často bojíme uvěřit v uzdravení. Nevěříme tomu, že Bůh je dobrý, ani že chce uzdravit. Někdo se bojí zklamání, že nezvládne rozpínat svou víru a cvičit se v poslušnosti. Jiní začnou tu bitvu silní, ale ztrácejí obrátky, protože jim strach hlodá někde v koutku mysli a den za dnem ukrádá kousíček víry. 

Někdy svým symptomům nasloucháme víc než Božímu hlasu. Bolavé tělo, vyčerpávající léčba a spousta testů prostě křičí nemoc tak nahlas, že uvěříme lži. Mnozí nejsme schopni jít za a nad svou zkušenost. Sledovali jsme člena rodiny trpět a umřít, a zklamání stojí jako hora v cestě naší naději a víře. Překročit to, co je "špatné", abychom uvěřili, že Bůh je "dobrý", se pro nás stává zdánlivě nepřekonatelnou překážkou. Nicméně když se nenaučíme překonávat strach, půjdeme dál v neustálé úzkosti a budeme křížit Boží plán přinést nám uzdravení a vítězství.

Chápu, že uvěřit Bohu a rozhodnout se pro statečnost není lehké, také to neznamená, že nikdy nezapochybujeme a nikdy se nebudeme bát. Jednoduše to znamená, že Boha posloucháme tváří v tvář velkým překážkám, symptomům a zastrašování. Nakonec v našem zápasu přichází chvíle, kdy můžeme plně spočinout v naději vložené na Boha, odevzdat mu výsledek, a věřit v Boží věrnost spíš než v manifestaci našeho uzdravení. Víme, že ať už jsme v tomto životě uzdraveni nebo ne, Bůh je věrný. Když svědomitě budeme chránit své srdce proti strachu a pevně se budeme držet Božích slibů, jako odměnu budeme prožívat pokoj a naději.

Ten den tehdy v místnosti na chemo vyústil do týdne či dvou obrovské nestability. Musela jsem s tím jít ke svému muži a přátelům, vyznat jim své myšlenky a znovu a znovu je prosit o modlitby. Prošla jsem řadou potyček jako tato, a pokaždé jsem se rozhodla řídit se Božím předpisem daným Jozuovi na přemáhání strachu. Seberu odvahu. Postavím se na Boží slovo. A používám jeho sliby ke svědomitému chránění a obnovování svého srdce proti strachu. Když vytrvávám, naplňuje mne Boží pokoj. A i když moje zapojení může být pošramocené a otlučené, nejsem poražená.

Moc se mi líbí, že David říká v Žalmu 27:3 (překlad MSG), “Když mne obléhají, jsem pokojný jako dítě. Když se rozpoutá pravé peklo, zachovávám klid a nevzrušuji se.” Bez ohledu na to, kolikrát strach zaútočí, můžeme zůstávat v důvěře a pokoji tím, že uvěříme Božímu slibu danému Jozuovi i nám. "Jako jsem býval s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě samotného a neopustím tě.”

Budeš získávat sílu, odvahu a důvěru s každým zážitkem, v němž se opravdu zastavíš, aby ses podíval strachu do očí. Můžeš sám sobě říct: "Prožil jsem tuto hrůzu. A tak zvládnu i to, co přijde dál." Musíš udělat to, co si myslíš, že nemůžeš.
~ Eleanor Roosevelt

Verš k zapamatování

Bolesti, jež nesl, však byly naše, naše utrpení vzal na sebe! My jsme se ale domnívali, že je od Boha trestán, bit a pokořen. On však byl proboden naším proviněním, našimi vinami trýzněn byl; pro naše blaho snášel potrestání - byli jsme uzdraveni jeho ranami! Izaiáš 53:4–5