20/20: Boží vize pro můj životUkázka

Záře

Autor: Jelani Lewis

“Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.” Matouš 5:14–16

Když jsem vyrůstal, moc mne kostel nebavil. Ne proto, že by tam lidé nebyli hodní. Jako děti nás, mne i bráchu, zdravily láskyplným štípnutím nebo polibkem na tvář matky a babičky, které nosily módní klobouky velikosti sombrera. A také ne proto, že by jediná šance dítěte mít něco ke svačině byl chleba od Večeře Páně. 

Ne. Jsem si dost jistý, že příčina mé averze k církvi byla v první řadě proto, že to vždycky trvalo celé věky. Věděl jsem o skutečnosti, že byly chvíle, kdy si Ježíš sám poodešel zdřímnout, a my tam zatím pořád budeme dřepět. Za druhé, a to hlavně, neměl jsem ani ponětí, o čem to kazatel mluví, zvlášť když probíral spasení. Jsem si jist, že úžasně sděloval evangelium. Ale pro dítě celé pomyšlení na to, že budu oddělen od Boha kvůli svému hříchu, a že se potřebuji "znovuzrodit" (do čehož patřilo pozvat Boha vesmíru, aby ve mně žil) bylo poněkud zdrcující. 

V důsledku toho jsem se v útlém věku rozhodl, že s touto kosmickou zkušeností mohu počkat tak do 30 let. Kromě toho, pokud mi bylo známo, jsem nikdy neviděl nikoho mladého opravdu přijmout spasení a nestydět se žít pro Ježíše... to jest, dokud jsem nepotkal Filipa.

Filip byl zadák mého středoškolského fotbalového týmu. Byl to mimořádný atlet. Inteligentní. Rozený vůdce. Přesto si ho moc nepamatuji až do chvíle, kdy se stal Kristovým následovníkem. Jak si vzpomínám, byl to docela normální kluk, a pak jednoho dne byl nějak jiný. A nejen takovou jinakostí, která by vydržela týden nebo tak nějak. Mluvím o změně, v níž se život člověka nezvratně rozpadl tím nejlepším způsobem, a to působením Ježíše Krista. To byl Filip, a od toho dne jsem ho viděl žít to, co znamená být znovuzrozený věřící, který si užívá nefalšovaného vztahu s Bohem.

Sledoval jsem, jak kázal mládeži a modlil se za spolužáky. Viděl jsem ho postavit se za spravedlnost a svatost v šatně. Pamatuji si, že mi dokonce jednou sdělil verš, který mu pro mne Pán položil na srdce. A poté, co jsem sledoval Filipův život, dostal jsem naději - naději, že s přijetím Krista nemusím čekat až do třiceti.

A tak jsem přikročil k něčemu prostému, ale život proměňujícímu. Tažen vedením Ducha svatého jsem se rozhodl opravdu podřídit svůj život Kristu. Nebylo to ani zdaleka tak složité, jak jsem si v dětství představoval. Byla to jednoduše upřímná modlitba k Bohu, v níž jsem mu vyjádřil svou oddanost, jež vedla k novému životu, novým prioritám a novému nasměrování. A to všechno díky středoškolskému hráči amerického fotbalu, který žil svou víru.

V tomto textu Ježíš věřícím dává úžasnou výzvu. Vybízí nás neschovávat se (k čemuž v tomto temném světě můžeme mít sklon), ale žít jako světlo. Máme svítit, osvětlovat... zářit. A jak se dá zářit? Dobrými skutky. Ježíš nám říká, že co děláme a jak žijeme je most pro ostatní, který jim může pomoct chválit, oslavovat a uctívat našeho nebeského Otce. Naše jednání a životní styl jsou výrazné katalyzátory v postupu druhých ke spasení, k záchraně.

Nedávno jsem podnikl cestu k Bioluminescent Bay v Puerto Ricu. Lidé z celého světa tam přijíždějí, aby viděli mystické vody, které v moři září jako hvězdy. Já a několik dalších jsme jeli na kajaku přes temný tajuplný kanál a pátrali po Boží zářivé tekuté velkoleposti. K mému údivu, když se snesla noc, moje záběry veslem pohybujícím se vodou způsobily, že začala vyzařovat nádherné modrozelené světlo. V tu chvíli mne naprosto odbouralo to, jak úžasný náš Bůh je.

Jakmile jsme byli uprostřed zálivu, naše skupina se shromáždila a průvodce nám začal vysvětlovat toto bio světélkování. Řekl nám, že v tomto zálivu jsou v každých 5 litrech vody tisíce obrněnek (mikroskopický plankton), které na dotek vyzařují záblesky modravého světla, což vytváří tento nádherný jas. V podstatě tu záři aktivuje dotek.

A já bych rád věděl, jestli tohle není Boží záměr i pro tebe. Mohla by to být součást důvodu, abys zářil, když se Bůh tak slavně dotkl tvého života? Je možné, že jsme byli zachráněni, uzdraveni a osvobozeni, aby lidé na celém světě, žijící v temnotě, viděli v našem životě Boží světlo a přitáhlo je to k němu?

Petr i Pavel si to mysleli. Petr naznačoval, že věřící žena by mohla získat nevěřícího manžela pro Pána tím, jak jedná (1 Petrova 3:1-2), a Pavel řekl Titovi, aby učil otroky (kteří v tehdejší době a kultuře byli spíš něco jako dnešní zaměstnanci) o důležitosti být zářivým světlem, aby díky tomu bylo evangelium přitažlivé (Titovi 2:9-10). Kéž bychom my, v reakci na Boží záchranný dotek, zářili k Boží slávě doma, v práci, ve škole i všude jinde, kam nás nohy zanesou.

Kdo ví? Možná by jednou, s úsměvem ve tváři člověk dnes nenávratně zničený, mohl vlivem toho nejlepšího působení Ježíše Krista právě tebe nazvat takovým svým Filipem.

Ve tmě záblesk světla pilotovi stačí, aby našel polárku a upravil svůj kurs.
~ Metastasio

Verš k zapamatování

Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás - je to Boží dar; není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil. Efezským 2:8–9