Když víra selhává: 10 dnů hledání Boha ve stínu pochybnostíUkázka

Co když se mýlím?

Někteří tuto otázku berou jako útok na víru. Ale co když právě tahle chvíle je největší příležitostí víry? Možná potřebujeme výzvu, aby naše názory a víra mohly projít zkouškou a obnovit se. Možná že tlak, který cítíme jako následovníci Ježíše, kultivuje milost pro zápasící o víru a vytváří prostor, aby mohla vyrůst víra živější a zapojenější do svého kulturního prostředí. 

Z hlediska dějin Boží lid našel svůj hlas v exilu. A tak vlastně vznikala velká část Bible. Tak začínají revoluce. Identita se rodí v agonii vyloučení. A jakmile jednou svou identitu objeví, tak jedinečnost, odlišnost a krása jeho příběhu z jiného pohledu přitahuje nevěřící svět zpátky k sobě.

Jestli to je pravda, znamená to, že když nám svět do tváře vrhá pochybnosti, nemusíme panikařit. Není se tu čeho bát. A nemáme se čeho bát při setkání s jakýmikoli pochybami a z jakéhokoli zdroje. Jestli to je tlak kulturního prostředí, tragické životní okolnosti, kolísání emocí, narůstající bolest duchovního utváření nebo nějaká skrytá vnitřní úzkost, tak když tvou cestu naruší pochyby, potřebuješ ocenit jejich potenciál postrčit tě dopředu tak, jako nikdy předtím.

Pochybnost není konec příběhu. Je to napjaté očekávání v něm. Pochybnost je nečekané tajemství, nevyřešená a přetrvávající otázka. Pochybnost je, když sedíš přilepený na krajíčku sedadla s nesnědený popkornem v otevřené puse, křečovitě svíráš paži souseda a nemůžeš z plátna odtrhnout oči, i když si přeješ, abys mohl.

Pochybnost tě nutí přehodnotit tvůj vlastní příběh. Jaké máš hodnoty? Čemu doopravdy věříš? Jakým směrem se chceš pustit? Jako voda mezi břehy i pochybnost vytváří prostor pro naprosto odlišné výsledky. Můžeš plavat k Bohu nebo od něj. Můžeš sáhnout po víře nebo nevíře. Volba je na tobě. Pochybnost je v podstatě přirozená. Ale nesmírně záleží na tom, co s ní uděláš.